RV Hotel & Restaurant Consulting |

STROJ NA KONGRESY
Hotel & SPA, březen 2011, Martin Verner
Roman Vacho zahájil jako ředitel provoz kongresového Clarionu v pražských Vysočanech. S kapacitou dvou a půl tisíce kongresových hostí a téměř šesti sty pokoji se jedná o obra svého druhu. Jak na své působení vzpomíná?

V době od března 2007 do prosince 2008 jste byl ředitelem hotelu Clarion Congress Hotel Prague. Od jaké fáze jste byl angažován a podílel jste se na koncipování provozu?
Někdy na počátku roku 2007 jsem byl vyzván k diskusi o možnosti podílet se na dokončení a uvedení do provozu největšího kongresového projektu v naší republice současnosti i historie. Ocitl jsem se mezi betonovými odlitky, částmi budov bez zastřešení – stav odpovídal velmi hrubé stavbě. Jediná návštěva rozhodla o přijetí možná největší výzvy mého profesního života. Koncepce provozu byla naštěstí jasná ještě před vytvořením projektu.

Jak byste hodnotil vysočanskou lokalitu?
Jde o velmi dobré strategické rozhodnutí. Z metra vstoupíte v podzemí přímo do hotelu a nemusíte ani vyjít ven. A tato lokalita se bude architektonicky a developersky rozvíjet. Zcela jistě bude vytvářet další možnosti pro řadu firem, které zde najdou své sídlo.

Jaké přístupy v řízení vyžaduje kongresový hotel na rozdíl od provozu běžného typu?
Takovýto typ hotelového zařízení s tak velkou ubytovací a kongresovou kapacitou vyžaduje především obrovské úsilí při tvorbě týmu a následně spíše orientaci na vedení jeho členů než na technokratické řízení. Nemohl jsem zde postupovat cestou takzvané rodinné atmosféry jako u zámeckého hotelu, ale musel jsem se zaměřit především na kvalitu a rychlost poskytovaných služeb.

Kolik hostů obslouží Clarion najednou? Tušíte, jakou kongresovou kapacitu má Praha?
Hotel má 559 pokojů, což může klidně znamenat 1118 hostů na snídani. Celková kapacita kongresového centra je 2500 sedících účastníků. Takže si lze představit i 5000 coffeebreaků a 2500 obědů.
Nejsem si jist, jestli někdo může říci, jaká je celková kongresová kapacita Prahy. Já to nevím.

Hraje architektura hotelu, především dispoziční řešení, zásadní roli a v jakém smyslu?
Jistě je podstatná pro pocity klientů, ale především musí sehrát kladnou roli v naplnění základních provozních priorit a cílů stavby. Současná moderní architektura vytváří prostředí pro aplikaci všech možných a nemožných moderních technologií, které současný klient pro svůj pobyt na kongresu či meetingu potřebuje a vyžaduje. Architektura je nepostradatelná součást celé kongresové instituce.

Trendem je propojovat hotel s jinými aktivitami – nákupy, wellness – je to dobré?
Zcela jednoznačně. Možnost nákupní příležitosti, relaxace, zábavy a odpočinku pod jednou střechou je dobrá nejen pro účastníky. Mnohdy jezdí s doprovodem a nakupování je pro ně naplněním jednoho z cílů cesty. Dokonce bych řekl, že nikoliv nepodstatným. Sám si pamatuji, jak jsem často nakupoval dárky domů na letišti ve freeshoppu.

Jak byste charakterizoval kongresového turistu?
Jde o klienta, který přijel pracovat. V rámci své cesty chce poznat alespoň ve zhutněné podobě zemi nebo město, kde se účastní kongresu.

Liší se délka pobytu a utratí kongresový turista více než běžný?
Turista utratí v rozsahu koeficientu 1, kongresový klient koeficient 3, tedy 3x více. Navíc čerpá řadu dalších služeb, které turista nepotřebuje.

Mohl byste nastínit vytíženost hotelu, ceny, za které je byznys klientela ubytovávána?
Všeobecně nemůže být hotel obsazen pod 65 procent a cena je zcela jistě o jednu až dvě třetiny vyšší než u turisty přijíždějícího prostřednictvím touroperátora.

Kdybyste organizoval konferenci pro 1000 lidí, kde byste ji v rámci ČR uspořádal?
Takových míst v republice mnoho není. Kromě Prahy ještě Brno nebo Ostrava. Volil bych spíše Brno a pro doprovodné programy bych využil vinařskou oblast, kde se máme zcela jistě čím pochlubit. Všude bych se však potýkal s nutností použít pro ubytování několik hotelů.

Co v ČR v oblasti kongresové turistiky zásadně postrádáte?
Kvalitní produkty a infrastrukturu především v regionech. V Praze již všichni byli, ale co jim nabídneme a kde je ubytujeme v regionech? Kongresový i domácí turista potřebuje kvalitu a něco, proč by na konkrétní místo jel nebo se tam vracel. Recese obrat k lepšímu ještě prodloužila.

Co byste chtěl v oblasti kongresového hotelnictví změnit? Vidíte nějakou díru na trhu?
Díru nevidím, vidím mnoho ubytovací kapacity, mnoho míst u jednacích stolů a málo klientů. Co musíme změnit, je systém propagace a přilákání většího množství klientů tohoto segmentu.

Podporují kongresovou turistiku města nebo stát?
Verbálně především před volbami všichni a všude. Celkově je náš průmysl hotelů a služeb spíše ponechán svému osudu. Nikdo nám nedá dotace, když prší nebo je sucho. Jen v regionech, kde si uvědomují, že oblast cestovního ruchu může být významným zaměstnavatelem a tvůrcem sociálních jistot podstatných částí obyvatelstva, to začíná fungovat.

12. 9. 2009

Můj den a proto jsem se odhodlal přidat něco, co nikdy nespatřilo světlo světa, ale bylo myšleno naprosto vážně

Hotel, který v ČR nemá obdoby / všichni si to myslí! Nebo lépe, chtějí myslet!!!

Tři čtvrtletí od otevření Clarion Congress Hotelu Praha hodnotí v našem rozhovoru jeho generální ředitel Roman Vacho

Otázky kladl: Miroslav Navara

Když byl s počátkem jara roku 2008 slavnostně otevřen Clarion Congress Hotel Praha ve Vysočanech, vyskytly se pochybnosti: tradičně nejprůmyslovější pražská čtvrť, ne právě nejhezčí na pohled, stranou od historického středu města, s jistou „proletářskou“ aurou – sem umístit luxusní hotel, navíc velmi velkorysých rozměrů? Očekávání – zejména na konkurenčních místech – nehýřila optimismem…Proto naše první otázka v předvánočním rozhovoru s generálním ředitelem Romanem Vacho nemohla znít jinak:

O co jste opíral svou nepochybně značnou dávku odvahy, když jste přijal výzvu stát se tím nejodpovědnějším za proces záběhu takového projektu?

Musím předeslat, že ony původní pochybnosti o perspektivách takového konceptu plynuly z povrchnosti, popř. neinformovanosti o celkovém obchodním záměru projektu. Když jsem se s ním seznámil do hloubky, už se rozhodně nejevil jako nereálný. Především – v době vzniku byl prvotní záměr nejprve obchodní galerie a teprve na druhém místě – z několika různých možností – byl zvolen hotel, jako vhodná kombinace, schopná podpořit obchodní výsledky objektu. Jinak řečeno – jde o kombinaci provozů, které jsou s to navzájem vyrovnávat, nebo přinejmenším zmírňovat vlny, jimiž zákonitě trh ve všech svých segmentech v časové rovině prochází…  

Kromě toho – a to bych rád na tomto místě podtrhl – spolupráce s architektem projektu, Danielem Mrkosem z Brna byla příkladná. Na rozdíl od jiných srovnatelných projektů, kdy jak vím se mnohdy „doimprovizovává“, my jsme od začátku poměrně přesně věděli, čeho chceme dosáhnout a tomu jsme podřídili realizaci – byť byla někdy velmi nákladná. Navíc – když jsme objevili provozní možnosti, s nimiž se předem nepočítalo, ale které znamenaly podstatné rozšíření užitnosti objektu, neváhali jsme. Jako příklad může sloužit změna projektu, která znamenala zvýšení stropu velkého sálu k dosažení světlosti 8 m – aby odtud bylo možné odbavovat TV přenosy. Díky tomu se jich už za dobu naší existence několik uskutečnilo (např. Miss ČR,  či pořad Podepsáno srdcem). Ostatně velkorysost ze strany investora byla v souladu s obchodním záměrem – vždyť jsme hotel o 559 pokojích ( včetně 25 luxusních apartmá), 4000m2 konferenčních ploch s kapacitou účasti až 2500 osob – takový objekt by dnes neměl šanci na úspěch, kdyby nenabízel opravdu to nejnovější, co současná  technologie skýtá… Jen pro ilustraci – u nás může bez potíží najednou spolehlivě běžet 700 notebooků, IT technologie jsou vedeny jedním kabelem, IT systém je rovněž nejmodernější.

Nu a hovořím-li o modernosti, nemohli jsme opomenout odpovídající šíři gastronomické nabídky a možností pro odpočinek – welness a fitness podle nejnovějších trendů.

Při svých prvotních úvahách jsem rychle pochopil, že lokalizace objektu také není tak nevýhodná, jak by se na první pohled mohlo zdát: díky poloze na stanici metra, při několika směrech hlavních dopravních tahů a s 630 parkovacími místy naše poloha opravdu není problém.

Konečně – pokud jde o Vysočany, potažmo naše bezprostřední okolí – rozhlédněte se: uvidíte částečně zeleň a částečně slušně rekonstruované moderně vyhlížející administrativní a obytné budovy, o nic horší, než jinde ve městě. Vyjdeme-li opět ze záměru projektu, tzn. že jsme velký kongresový hotel s nároky které s tím souvisejí, nikoli romantický hotýlek pro zamilované dvojice, pak opět nevidím problém. Stručně shrnuto – k tomu, abych se pustil do této funkce, bylo třeba odvahy jen přiměřeně. Rozhodně jsem nešel do rizika nereálnosti – a navíc – mám letité zkušenosti z vedení hotelu a to nemalého – GH Pupp v Karlových Varech.

Neodbytně se nabízí také druhá otázka: hotel Clarion hostil nedávný – velmi dramatický kongres ODS. Jak jste zajišťovali jeho průběh, za který – pokud vím – vám předseda Topolánek velmi srdečně poděkoval?

Taková akce nás – jako hotel, který si organizaci kongresů dal přímo do názvu – rozhodně nemůže nijak zaskočit. Faktem je, že šlo o akci co do kvantity náročnou, zúčastnilo se více než 1100 hostů a novinářů a nutno poznamenat, že v dosti vypjaté atmosféře. Dovolím-li si poznámku takříkajíc z naší „kuchyně“, pak řeknu, že všechny akce bereme velmi vážně, ale některé ještě o něco vážněji…A k takovým kongres ODS přirozeně náležel. Pro všechna naše pracoviště to znamenalo dvacetihodinové velmi mimořádné nasazení po dobu tří dnů, se zvýšeným důrazem na kvalitu výrobní praxe, flexibilitu (např. – jednání se protáhlo, nutno posunout čas stravování a to rozhodně ne tak, že polévka bude stydnout na stole – apod.), ochranu, logistiku činností. Jestliže průběh kongresu dnes můžeme hodnotit jako skutečně úspěšný, pak pro nás to znamená nikoli akci mimořádných organizačních rozměrů, ale především akci, která nám výrazně pozdvihla prestiž. Mnoha osobnostem, které nás dosud neznaly, jsme měli příležitost se představit a předvést naše služby a jestliže předseda Topolánek nám upřímně poděkoval, pak jsme ocenili i to, že mezi přítomnými byla také řada podnikatelů, kteří po našich službách, jak věříme, sáhnou i během své běžné, každodenní praxe. Kromě toho zaznělo, že náš hotel by se po tak dobrých zkušenostech mohl stát místem setkávání ODS i v budoucnosti…

Také třetí otázka se takříkajíc nabízí sama: současné globální ekonomické problémy nesou své důsledky – m.j. i v cestovním ruchu. Jak jim hodláte čelit ve vašem hotelu?

Řetězec hotelů CPI je ryze český, v tuto chvíli sestávající z 11 objektů, pražský je největší. Záměrem společnosti je rozšířit síť tak, abychom měli hotel ve všech krajských městech. Aktuálně např. je v úvaze převzetí hotelu Atom Ostrava. Ryze české vlastnictví již samo o sobě eliminuje některé nepříznivé vlivy. Cestovní ruch však určitým výkyvům čelil tu a tam i v minulosti a dlužno poznamenat, že vždy nalezl pomocnou ruku „jen na konci svého vlastního ramene“…Podle mého názoru skutečný dopad krize můžeme očekávat až v nadcházejícím roce – odhaduji pokles kolem 20-30 %. Pochopitelně svoji úlohu přitom hraje fakt, že při rozhodování, kde ušetřit, sáhnou mnozí především po nákladech na cesty a výlety. Další nepříznivou okolností je přesah nabídky nad poptávkou v hotelových kapacitách v Praze. Konkurenční střet pak nutí rozhodnout, zda chci mít hotel obsazen i za cenu prodělku, nebo nechám pokoj prázdný. Moje zkušenost z Karlových Varů praví, že výhodnější bylo část kapacity mimo sezonu zavřít, ve zbytku však udržet cenovou hladinu. Za nízkou cenu se nedostaví výdělek, ztrácí se smysl vynaložené práce a nákladů. Nadcházejících několik let bude složitých, bude nutno přemýšlet o každém haléři, za všech okolností nutno udržet kvalitu. Jedině ta pomůže hotelu přežít…

Pak tedy i čtvrtá otázka se sama nabízí: vysokou kvalitu a na ni vynaložené přiměřené náklady se podaří zajistit jen se spolehlivým, kvalifikovaným personálem. Jak si počínáte v této oblasti?

Myslím, že lidé jsou v hotelu to nejdůležitější. Když se Clarion ve Vysočanech dokončoval, začínal jsem ve čtyřčlenném týmu prodávat a současně připravovat náběh na otevření. Během šibeničně krátké doby jsem potřeboval přijmout 180 pracovníků. Jen si představte: za současné dostavby nákupní galerie jsme my museli vybalit, rozmístit a zase odstranit obaly např. z 600 televizorů, 600 minibarů, roznést např. 2300 polštářů, atd. atd. Logistika takového náporu si vyžadovala doslova minutovník jednotlivých úkonů. To byl naprosto nezapomenutelný zážitek a považuji za velké štěstí, že jsme to zvládli. Ovšem – práce u nás není procházka, za dobu naší existence se 80 % lidí vyměnilo. Jde však o proces tříbení a výběru kýženým směrem. Něco málo přes deset dnů jsme připravovali úspěšnou zahajovací party v březnu loňského roku pro cca 3000 hostů, dnes jsme schopni obstát při velkých kongresových i společenských akcích. To se neobejde bez citlivého a spravedlivého přístupu k zaměstnancům. Je nutné, aby pro svou práci měli motivaci, viděli v ní určitou perspektivu a také za ni byli patřičně ohodnoceni. Krátce – výkon a motivace musejí být v rovnováze. Se svým týmem se do budoucna dívám s důvěrou, i když vím, že před námi nejsou zrovna bezstarostné časy…

V každém čísle našeho Fóra Asociace hotelů a restaurací ČR si velmi pozorně přečtu úvodní sloupek prezidenta. Pavel totiž dokáže nadnesenou formou sdělovat pravdu, až z toho mrazí nejen za krkem. Stejně tak jsem to udělal i tento týden, když jsem otevřel únorové číslo. Jsem přesvědčen, že slova o regionech a jejich nutné aktivizaci jsou zcela na místě, krom toho, tuto vizi a cestu jsem sám začal prosazovat již někdy před devíti lety.  Rád bych se v následujících vydáních pravidelně zapojil do diskuse na témata, která nás v současné době zcela obklopují a sužují právě z pohledu regionů.

Úmyslně jsem použil termín recese, protože krize je slyšet a vidět všude okolo nás kam se jen podíváme. Nehledě na to, tak náš průmysl provázejí krize v mnohem častějších periodách, než současná celosvětová. Naše problémy především v Praze, ale nejen zde, nás trápí již déle než posledních 6 měsíců a můžeme si za ně společně se svými investory především sami. Mnohem problematičtější vidím spíše krizi hodnot v naší práci, než krizi ekonomickou.

Jsem zastáncem volného trhu v plném jeho rozsahu, ale musím se zamýšlet, proč v některých případech funguje kontraproduktivně.

Cestovní ruch a Česká republika, respektive Praha, byla před několika lety hodnocena jako jedna z destinací s nejvyšší mírou návratnosti investicí do ubytovacích kapacit / 8-9% /. Tento impulz vedl k investorským krokům, které zvýšili ubytovací kapacity a možnosti v hotelech v letech 2004-7 o cca 32%, v tom samém období narostl počet hostů pouze o 6% a počet přenocování vzrostl pouze o 0, 1%. Jednoduchá čísla jasně ukazují, kde jsme, a jsem přesvědčen, že až ČSÚ vydá čísla roku 2008 budou se pomyslné nůžky rozevírat ještě víc. Zcela jistě klesla návratnost investic do tohoto průmysl někde na úroveň 2-3%. 35 tisíc hotelových pokojů v Praze /Vídeň 24 tisíc/ a minimální růst příjezdů hostů vedou k cenovým problémům. Problematické je i snižování průměrné délky pobytu. Všechny ukazatele směřují směrem dolů, až na velmi nepočetné výjimky.

Myslím si, že právě v tomto čase nastane „lámání chleba“. Nabídka převyšující poptávku bude zásadním nástrojem k růstu kvality produktů hotelového a restauračního průmyslu. Dojde k zániku některých podniků, firem a společností. Jsem přesvědčen, že řada podniků změní v tlaku ekonomických podmínek charakter svého podnikání a zařadí se na správné místo, kde již měli být dávno. Virtuální finanční zdroje, které mimochodem byly příčinou současné ekonomicko-hospodářské recese, se dostanou na svojí reálnou úroveň a jsem také přesvědčen, že investoři přesunou tyto zdroje především mimo Prahu, tedy do regionů, pokud ucítí potenciál zhodnocení svých prostředků. Pokud ne, budou tyto zdroje alokovat dále na východ a to by mohla být špatná zpráva především pro potencionální regiony Česka.

Recese přináší výzvy a možnosti. Rád bych se právě na tomto místě chtěl podělit s názory na toto téma a pokusit se zveřejňovat impulsy, podněty a nápady především z regionů a zahájit malou, pravidelnou, měsíční diskusi na toto téma. Budu velmi rád za Vaše názory a návrhy.

Váš

Roman Vacho

Pokusím se krátce s vámi rozloučit, chtěl bych říct jenom tři věty.

Ta první věta – ta diskuse, která proběhla včera byla zajímavá, edukativní, myslím, že jsme ji potřebovali, potřebovali jsme taky vědět, co nás vlastně rozděluje. Ne vždy a ne se vším jsem souhlasil, nicméně ten poslední bod usnesení, že se tím budeme zabývat, tak to je závazek výkonné rady.

Druhá věc – často se tu hovořilo o změně. Změna není jenom personální, změna není jenom programová, změna není jenom organizační, změna je i změna myšlení. Já doufám, že dnes, pokud pominu to závěrečné hlasování, které je vždycky na každém kongresu v neděli večer traumatizující záležitostí, tak musím říct, že proběhly dvě akce, které by nás měly trochu nabudit k tomu, že je možné se domluvit. A to je Ivan Langer a jeho odstoupení v případě volby 1. místopředsedy a teď už nepřítomný Evžen Tošenovský a jeho postoupení vlastně Petrovi Bendlovi fakticky k postu čtvrtého místopředsedy. To by nás mělo zavazovat k tomu, že prostě jsme schopni nacházet ty mosty, jsme schopni zahrabávat ty příkopy a jsme schopni se dohodnout.

Já bych chtěl poděkovat za skvělou organizaci, hlavní kanceláři, Honzovi Kočímu a všem manažerům. Toto je možná místo. Děkuji. Britští konzervativci měli svůj Black Pull Brighton, teď se scházejí v Birgminghamu, kde je 4000 lidí v sále. Pokud jsme našli své místo a ono jich v republice moc není, kde můžeme zasedat, myslím, že zázemí tohoto hotelu, Roman Vacho, kterého známe samozřejmě z hotelu Pupp, který je dnes ředitelem tohoto hotelu a hlavně organizátoři z naší strany zvládli tu akci perfektně.

Já jim děkuji, vám přeji šťastnou cestu a doufejme, že ustojíme všechny ty turbulence a že budeme schopni normálně pracovat.

Děkuji a přeji pěknou noc.

Ing. Mirek Topolánek, předseda vlády ČR, předseda ODS a poslanec PČR

ZDROJ: http://www.ods.cz

Ve dnech 5. až 7. prosince hostil čtyřhvězdičkový Clarion Congress Hotel Prague v pražských Vysočanech 19. kongres Občanské demokratické strany (ODS). Rozsáhlé konferenční prostory, velká ubytovací kapacita a především nejmodernější technologické vybavení hotelu a kongresových prostor poskytly historicky největšímu kongresu ODS dokonalé zázemí.
Více jak 500 delegátů, 300 pozvaných hostů a další tři stovky novinářů, taková je bilance 19. kongresu Občanské demokratické strany v pražských Vysočanech. Jednání delegátů bylo zahájeno v 17:00 v pátek úvodním slovem předsedy ODS Mirka Topolánka.
Již od 15:00 hodin však probíhala prezentace účastníků a akreditace novinářů, která byla umístěna ve foyer hlavního vchodu do hotelu. Navigaci delegátů a hostů do hotelu usnadnil navigační systém a přítomné hostesky, které přicházející směrovaly k hlavnímu vchodu hotelu. Pro podrobné informace o kongresu, jeho programu a zajištění mohli návštěvníci využít informační středisko u recepce hotelu.
Hlavní jednání kongresu se odehrávalo v největším sále hotelu. Účastníci kongresu však mohli využít i dalších sedmnáct sálů a salónků, které spolu s hlavním sálem zabírají celkem 4 000 m2 konferenční plochy, a rozsáhlého foyer v konferenčním patře, kde bylo po celou dobu kongresu pro delegáty k dispozici také občerstvení. Ubytování účastníků kongresu bylo zajištěno přímo v Clarion Congress Hotel Prague, který je s kapacitou 559 pokojů největším hotelem značky Clarion na světě.
„Zajištění takto velkého kongresu se nedotýká jen dostatečné ubytovací a konferenční kapacity, ale také kvalitních lidských zdrojů a perfektní organizace. Kongres ODS kladl také vysoké nároky na bezpečnost celé budovy a delegátů. Důležitou podmínkou ovšem bylo, aby bezpečnostní opatření neměla vliv na konání kongresu a hosté a novináři měli zajištěný bezproblémový přístup do všech prostor,“ poznamenal k zajištění kongresu ředitel hotelu Clarion Roman Vacho.
Občerstvení se hostům kongresu podávalo jak v Brasserii Veduta, největší hotelové restauraci s kapacitou 570 míst, tak i ve fine dining Resturant Gourmet.
Obrazové záznamy z 19. kongresu ODS přenášely všechny tři hlavní televizní kanály, na ČT24 pak po celé tři dny běžel přímý přenos z jednání.

1.Který/á hoteliér/-ka, je vám vzorem?
Provozně a odborně pan Mojmír Putna z Brna, filozofií hotelového řetězce pan Hilton, přístupem k hotelovému produktu současností ve vztahu k zažitým tradicím českého lázeňství pan Ing. Jiří Milský.

2.Vysněný hotel na prodloužený víkend?
Ten, který řídím, s obsazeností 98%

3.Kdo je nejzajímavější osobností, se kterou jste se pracovně setkal?
Bylo jich několik, ale jsem přesvědčen, že pro mne osobně a nejen pro mne, to byl Michail Sergejevič Gorbačov. Vděčíme mu za hodně a teprve historický odstup to ocení.

4.Vaše představa „dne pod psa“ v práci?
Neznám…. I když jsem úplně dole, tak se snažím najít v té mlze něco, co mě pomůže toho psa mít rád….

5.Čím vás kolegové naposledy rozesmáli?
Že pátek, je pro Pražáky taková malá sobota.

6.Jak nejčastěji získáváte užitečné informace?
Studiem, čtením, osobním kontaktem se spolupracovníky na všech úrovních.

7.Co/kdo ovlivnilo vaše rozhodnutí stát se hoteliérem?
Můj strýc, který pracoval 25 let pro Hilton Corporation, Inc v USA a Kanadě a přesvědčení, že mi nevadí sloužit.

8.Vaše nejoblíbenější místo ve vašem hotelu?
Lobby Bar při pohledu na recepci, kdy stojí hosté na check in v několika frontách.

9.Které místo (destinaci) máte nejraději?
Miluji asijskou kulturu se všemi klady i zápory, čili oblast Indočíny a Japonska. Ale pro prima dovolenou jsou to řecké ostrovy.

10.Nejoblíbenější dopravní prostředek na dovolené?
Letadlo a na místě malý Jeep. Vydržím totiž „opékání“ maximálně 3 dny, pak chci vidět a poznávat….

11.Jaký koňak byste nabídl vzácnému hostovi?
Žádný, jsem zastáncem Armagnacu

12.Nejvíce nevšední pokrm, který vám utkvěl v paměti?
Brrrr. Při návštěvě Thajska jsme se vsadili, že ochutnáme smažené kobylky a jinou havěť. Nerad prohrávám…..

13.Sport, jenž vám zaručeně zvedne hladinu adrenalinu?
V září jsem k narozeninám dostal seskok padákem v tandemu. Slíbil jsem, že jej na jaře absolvuji. Jen si na to vzpomenu, tak mám adrenalin až v uších.

14.Kdy a kde jste naposledy stanoval?
WOW, dobrá otázka. Tak to bude již tak 20 let, dcery byly malé, máma s námi nejela. Bylo to v kokořínském údolí a děti na to vzpomínají jako na zážitek dodnes. Dnes už bych ani já, ani ony, tu odvahu asi nedostal.

15.S kým byste si chtěl zahrát na prknech, která znamenají svět?
Před mnoha lety jsem několik let hrál ochotnické divadlo. Tehdy by to byla aktuální otázka. Dnes hrajeme své každodenní představení pro naše hosty a klienty a s nimi chci hrát každý den. A když bude potlesk na otevřené scéně, tak budu nejspokojenější na celém světě.

16.Časopis, který nesmí chybět na vašem stole?
Hotels, Ekonom, Týden a v poslední době Hotel/Spa

17.Váš oblíbený vtip?
Sára vyhlíží z okna a dole jde Roubíček, „Roubíček, nechtěj zajít nahoru na kafe?“ Roubíček povídá: „Sára ne ne, to by musela bejt sama:“ „No právě, Khon odjel za obchodem“ povídá Sára a Roubíček jí odpovídá: „ Já myslel sama na celým světě.“

18.Jaké auto byste použil na projížďku francouzskou riviérou?
Zcela jistě nějaký kabriolet, ale s pevnou zatahovací střechou na večer a noc. Mám zážitek s vykradeným vozem v Nice a vím, o čem mluvím.

19.Zvíře, které byste nechtěl potkat sám v lese či džungli?
Nikdy bych se nepustil sám do džungle!!!!!

20.Vaše motto?
„Tvojí spolupracovníci pracují tak dobře, jak dobře jsou řízeni.“

Pane řediteli, nyní už věkem spějete k dospělosti a moudrosti. Máte z toho trému?
Ne, nemám, adolescenci již mám za sebou. Potěšilo mě, že podle statistiky, bude za pár let mládí až do 48 a možná až do 58 let. Takže ve své podstatě jsem mladík, který z toho kulatého čísla trému nemá.
Dnes velíte největšímu hotelu – pod značkou Clarion – ve světě. Jde o převeliký organismus a navíc velice všestranný. Kde jste získal zkušenosti?
Kongresový průmysl je důležitým odvětvím a já si myslím, že úplně největší zkušenosti jsem získal v někdejším pražském Paláci kultury – dnes se mu říká Kongresové centrum. Působil jsem v tomto zařízení deset let, postupoval jsem po různých funkcích až na šéfa toho největšího oddělení. Zažil jsem tu a spoluorganizoval kompletní gastronomii až pro čtyři tisíce klientů. Takže největší zkušenosti právě z organizace a řízení velkých kongresových akcí jsem získal v Paláci.
Jak a čím se bráníte, abyste se nenechal své profesi totálně pohltit?
Přeloženo – abych se z toho nezbláznil? Ano, člověk při tom leckdy organizačním a manažerském tempu také potřebuje trochu času pro sebe. Strašně rád čtu, snad skoro každý žánr. V poslední době se mi nejvíc líbí literatura faktu. Například Forsyth. V Šakalovi či Ikoně, ale i v dalších dílech vychází ze skutečných událostí a i literárně je skvěle zpracovává. Mistr fabulace. A fyzičku mám z práce na zahradě, seču trávu, nejenom se unavím fyzicky, ale při práci na vzduchu si vyčistím hlavu. A někdy – pokud se povede – je příjemná procházka po golfovém hřišti.
Už jste zkusili při některém kongresu v Clarionu nasytit a napojit na tři tisíce hostů?
Zkusili jsme to při zahajovací oslavě. Byly zde tři tisíce účastníků, žádné problémy nevznikly, ale vypětí před dokončováním hotelu a zahájením způsobilo, že jsem potom dva dny spal.
No, neměli bychom jenom pracovat, alespoň ne při životním jubileu. V restauraci u Vladaře jsme si povídali s extra znalcem světa a společenského života v debatních klubech a barech. S mužem, který má v občance napsáno: hospodský! Ano, je to miliardář a ministr Karel Schwarzenberg. Vzpomínal také na nejhezčí zážitky z Becher baru. Nezachvacuje Vás sentiment? Vždyť jste Becher jako generální ředitel Puppu zakládal, a pokud si pamatuju tak ho festivalový prezident Bartoška „obřezal“ namísto otevřel. Slzíte, anebo jen pragmaticky vzpomínáte na velké karlovarské dílo?
Neřekl bych, že slzím. Samozřejmě, bylo to asi nejkrásnějších deset let mého života, které jsem věnoval Puppu. A Pupp to je pojem, to není jenom hotel. Podařila se nám spousta dobrých věcí, ale ta doba je už pryč a nikdy se nemůže vrátit.
Jestliže jste však zmínili ministra Schwarzenberga, musím dodat, že jsme spolu  několikrát hovořili. Když jsem se ho ptal na jeho názor co lze v hotelu zlepšit, tak mě právě v Becher baru říkal: „Přijeďte se podívat k nám do Vídně.“ Pan ministr splnil co slíbil a získal jsem tak možnost pobývat v jeho luxusním hotelu Schwarzenberg. A od té doby když mluvíme o snídaních to říkám spolupracovníkům. Snídaně v hotelu řídila taková OMA – babička jak ze žurnálu, krásné šedivé vlasy s naškrobenou zástěrou. Člověk měl pocit, že je doma u babičky: „Nechcete ještě zkusit toto máslo? Teď jsme upekli bábovku, pojďte ochutnat, anebo já Vám ji přinesu“.
Byl to zážitek na který se nezapomíná. Takovou snídani s nádherným výhledem do zahrady na Bellveder, jsem předtím neprožil. Jsem rád, že mi kníže takový zážitek a zkušenosti umožnil.
Umíte vařit nejen legendární rybí polévku podle receptu vlastní babičky?
Rybí polévka je trochu zavádějící. A jsem vyučený kuchař, takže pane šéfredaktore umím vařit počínaje tradiční českou kuchyní po gastronomické improvizace. Takže odpověď zní ano.
A mé  nejoblíbenější jídlo? Šunkofleky. Rybí polévku jsem skutečně vařil na Vánoce v Puppu celých deset let podle receptu mé babičky, nikomu recept neprozradím a už ji nevařím v hotelu, neboť tento pokrm patřil do atmosféry karlovarského hotelu.
Pane řediteli, která je Vaše oblíbená restaurace v ČR (kromě Gourmetu a Veduty v Clarionu)?
Žiji v Praze 9, a zde mě v poslední době nejvíc uchvátila Česká hospůdka Na Radnici. Je zde velice dobrá česká kuchyně, připravovaná poněkud moderním stylem, nápaditá a odlehčená. A je zde točená „plzeň“, a je opravdu dobrá. A kdybych měl mluvit o „nóbl“ restauracích, tak bych označil La Degustation Boheme Bourgeoise na pražském Haštalském náměstí. Je to gurmetský zážitek. Ale před výplatou bych návštěvu nedoporučoval.
Kde byste chtěl trávit vánoční dovolenou?
Odpověď je obtížná, neboť Vánoce a Nový rok je období pro hoteliéry složité, bývá nejvíc práce. Třeba silvestrovský program připravujeme už od června, takže si nedovedu vánoční čas představit jinde než v hotelu. Miluji hory, miluji sníh a dokážu si představit zimní dovolenou v příjemném malém hotýlku v Krušných Horách – ovšem s prima lidmi a sluníčkem.
Co dcerky, už mají jamek víc?
Starší Tereza má handicap 16, mladší Zuzana golf nehraje a právě začala třetí ročník První soukromé hotelové školy v Praze 8, takže možná, když „vyrůstala“ v Puppu půjde v mých šlépějích. Starší ne, ta studuje Fakultu sociálních věd UK.
Přání a sny do dalších let?
To si nechávám pro sebe. První a nejdůležitější z pracovního pohledu je potřeba „usadit“ náš hotel. Je to ještě miminko ač obrovské a musíme ho, jak se říká, dostat na trh. Také na sny mohu odpovědět: „Život není to, co chceme, ale to, co máme“ – vždyť těmito slovy uvádíte knihu z Vašeho Nakladatelství Tempo – Hans Krása  Život a dílo.

Připravil a děkuje
Stanislav Červinka

Komunikace

Zvoní telefon.

Paní šéfredaktorka mne uprostřed porady žádá o úvahu na téma komunikace uvnitř řízeného hotelu s akcentem na systém porad, tok informací, informační šumy. Dělám zásadní chybu. Slibuji a zapomínám. Ihned. Po dvou týdnech druhý pokus o komunikaci z druhé strany. Napravuji zásadní chybu v komunikaci, potvrzuji přijetí informace, zaznamenávám ji a v daných časech realizuji.
Komunikace, co to vlastně je?
Moje dcera, která studuje komunikaci na fakultě sociálních věd University Karlovy, by jistě napsala několik stran teorií o této problematice. Naučné slovníky mají k tomuto termínu mnoho odkazů. Komunikace jako spojnice a cesta z bodu do bodu, pozemní komunikace, a mnoho dalších. Nás bude především zajímat komunikace mezi členy týmu, komunikace jako sdělování a výměna informací. Nejen hotel, ale každá firma a společnost je místo kde denně proudí informace nepředstavitelným množstvím směrů. Toto svištění informací může být charakteru nahodilostí  a domnělý příjemce je může odchytávat jak jej to napadne nebo se snažíme do informačních toků vnést nějaký řád a poté můžeme hovořit o komunikační kultuře společnosti.
Za roky strávené v manažerských funkcích jsem si vytvořil vlastní systém komunikace, se kterým se rád podělím.
Zcela jistě za hlavní moment chápu vlastní politiku „otevřených dveří“. V každé denní době může přijít do mé kanceláře kdokoli z týmu a přijít s problémem a i osobním, s návrhem, s prosbou, a pokud jsou dveře pracovny otevřené, tak má jistotu, že jej vyslechnu, vyhodnotím informaci a přijmu řešení. Mnoho let používám druhý nástroj komunikace a to je denní projití prostor hotelu s důrazem na zázemí, kuchyně, pracoviště pokojských. Tolik informací, které získám během této půlhodiny se na žádné poradě nedovím.
Při tvorbě systému komunikace je nejdůležitější stanovení jednoduché a funkční organizační struktury, kdy máme jasno, co očekáváme od jednotlivých stupňů řízení. Důležitým momentem je přesně znát a stanovit odpovědnosti za řídící procesy a jejich kontrolu.
Vnitřní komunikace
V současné době informačních technologií je tok informací zjednodušen v časovém rozlišení na co nejkratší dobu. Jsme schopni přijmout v průběhu pracovní doby několikanásobně více informací, než tomu bylo před pár lety. Dnešní informační technologie umožňují ukládat všechny informace na místech, kde jsou přístupné všem členům týmu. Interní sdělení nebo memo cirkulují v hotelu elektronicky a ne „papírovou formou. Velmi efektivní je i sledování aktivit spolupracovníků např. obchodního oddělení, kdy účinné SW PMS vyhodnocují jejich denní aktivity a kroky k účinné obchodní praxi.
Základem efektivní komunikace je vnitřní systém porad, jejich záznamů a dostupnost všem, kteří s nimi pracují. Opět vstupují do hry současné SW možnosti. Přístupy na centrální informační místa, kde komunikace probíhá v čase, a informace jsou otevřeny pro všechny. Svolání porady, korekce času a programu je otázkou několika okamžiků při využití Outlooku, tedy pokud je vnitřní normou společnosti jej používat. Na denní bázi jsou operativní porady ředitele, které hodnotí ekonomické ukazatele a denní provozní problémy, informují o akcích a programu dne tak, aby všechny úseky měly přehled o potřebách klientů. Na týdenní bázi jsou porady úseků, kde se řeší problematika pracovních týmů dle odborností. Na měsíční bázi je porada vedení, jejímž úkolem je realizovat představy investorů, řešit koncepční problematiku, přijímat kroky k naplnění plánovaných úkolů především v ekonomických oblastech a vyhodnocovat dosažené výsledky. Velmi často komunikujeme na poradách kvalitu nabízených produktů a zpětnou informaci od našich hostů. Efektivnost porad vidím především v jejich stručnosti / operativní 20 minut, týdenní do 60 minut, porada vedení do 90 minut/ a jasné formulaci závěrů nebo úkolů. Zásadním momentem je kontrola těchto úkolů, protože stačí opomenutí či shovívavost a efektivita porady je ohrožena.
Stále hovoříme o managamentu, ale je nutné si uvědomit, že do hry, možná lépe říci do boje o výsledky, je nutné zapojit všechny spolupracovníky. Každý v týmu musí znát jasné úkoly a zcela pravidelně musí znát i výsledky.  Pracovníci rezervačního oddělení musí vědět kolik prodaných pokojů máme v daný měsíc v plánu a za jakou průměrnou cenu. Pracovník v kavárně musí přesně vědět jaký je denní plán tržeb, a jak se den po dni s těmito úkoly vypořádáváme. Můžeme takto procházet pracovní funkci jednu za druhou. Všichni jsou důležití a každý si musí uvědomit svůj podíl odpovědnosti. Vím, že nástěnky a nástěnkáři dnes nemají snadnou úlohu, především v době po „Pelíškách“, ale zatím neznám lepší formu komunikace těchto oblastí, než je vyvěsit v personální jídelně nebo u personální vrátnice. Velmi se mi v praxi osvědčil i jednoduchý informační občasník nebo lépe řečeno podnikový časopis. Pokud bych neměl vlastní zkušenosti, tak bych nevěřil, jak můžete komunikovat s týmem a jak pozitivně tým tyto informace přijímá a v pravidelných intervalech i očekává. Samozřejmostí je hodnocení úkolů na pravidelných poradách jednotlivých úseků. Nechtějte po členech týmu, aby naplňovali vaše očekávání, když nevědí jaký úkol mají  a jak se jim ho daří plnit. Nechte všem členům týmu prostor, motivujte je a řekněte jim, že jen na nich záleží, jak se vám všem bude dařit plnit dané úkoly.
Často se mi stává, že přemýšlím o tom, proč něco nejde tak jak bych si představoval. Něco vázne v komunikaci a hledám problémy někde na druhé straně. Roky praxe mne naučili, že tým pracuje pouze tak, jak je řízen. Pokud něco nejde, tak se především zamyslím nad tím, zda jsem vysvětlil daným nositelům úkolu cíl a zda jsem jim to sdělil jazykem, kterému rozumí. Zde vznikají zásadní komunikační šumy a úplně nejhorší je situace, kdy sice váš pracovník nerozumí úkolu, ale nemá odvahu se zeptat, zda pochopil správně nebo že zadání nerozumí, popřípadě má jiný názor na řešení. S řadou mých kolegů jsme vzájemně nesouhlasili v detailech řešení, ale nejhorší bylo, když jsme nenašli nebo nechtěli komunikovat možná lépe řečeno diskutovat o tzv. „jádru pudla“. Hrdost, dotčenost, uražená ješitnost. Zcela jistě všichni víme o čem je těch několik slov. Neznám lepší systém, než že jeden musí dostat „odvahu“ toho druhého pozvat na pivo a v krátkém čase při houstnutí atmosféry komunikovat problém. Vím, chce to odvahu, ale bez toho se utopíte v pocitu ublíženosti a hořkosti. A především tento stav není dobré pro vyrovnanou pohodu v týmu, bez níž nelze dobře pracovat. Vyčistit vzduch a atmosféru. Někdy stačí opravdu málo, ale to je o dobré a upřímné komunikaci.

Příště: / pokud bude zájem /
Vnější komunikace
- komunikace uvnitř větší společnosti
- efektivita a ekonomické řízení versus tabulky a marný boj s byrokracií
-komunikace s klientem
-komunikace s veřejně-právním sektorem

Roman Vacho

Since 1994 the NFHR CR has been an observer in the Confederation of Hotels, Restaurants and Cafés of EU member states and in 2004 it became a full member of the HOTREC Professional Association, the only representative and advocate of the interests of hotels, restaurants and other facilities in the EU member states.

This means that the association of new member states will enjoy the rights of full HOTREC members, including the right to vote and to be elected and that 2004 the NFHR CR will be the country’s only representative in the HOTREC and in the International Association of Hotels and Restaurants IH&RA.  The new member countries, on the basis of a decision adopted at the General Assembly in Catania, will have two representatives in the HOTREC bodies – EXCOM and SSD for the following eight years. As with every membership, our membership means participation in, and co-responsibility for, further development in the sector of hotels, restaurants and other facilities in the European Union.

To date the NFHR CR has 192 full members in the category of hotel chains and independent hotels, restaurants, hotel schools, suppliers and 69 individual members in the Club and Forum. It is the highest number ever achieved and promises strong further growth. The member hotels have a capacity of nearly 30,000 beds across the entire Czech Republic. According to the accommodation facilities capacity review, there are a total of 156,254 beds in the Czech Republic.

The NFHR CR is an organization that has always followed up throughly on duties resulting from its membership in international organizations and, thanks to its financial strength, can support extended programs, especially in the area of education and life-long learning. By presenting Annual Awards the NFHR CR provides opportunities to excel to those who merit reward for improving the reputation of hotels and restaurants. Thanks to the understanding, recognition, and position of its members and their work to the benefit the industry, The NFHR CR is an internationally strong organization with excellent ideas fully able to represent the interests of hotels and restaurants in the tourism sector.

The following facts show that none of the NFHR CR members have filed for bankruptcy during the existance of the NFHR CR because:

- they are due VAT payers,
- they have transparent accounting,
- they contribute the most, compared to other hotels, to regional and local budgets,
- they are due payers of all taxes and fees,
- they are the payers the of highest copyright fees,
- they are the most significant contributors to non-profit organizations,
- they provide a higher average salary then reported for the entire sector,
- they operate their facilities in an environmentally friendly way,
- they advocate observing regulations protecting consumers’ rights,
- they foster advanced work methods,
- they advocate internationally comparable performance indicators,
- they operate internationally comparable facilities,etc.

NFHR CR members are the only representatives of the hotel and restaurant industry in the CR who defend the interests of the entire sector at the level of the EU.

Czech EU accession has created a situation in which it is very unlikely that the operators and owners of more than1,900 hotels across the entire CR would not want to rank amongst the other successful NFHR CR members. The SOSCR CR Committee unanimously agreed at its meeting that the NFHR CR should become the only representative of the Czech hotel and restaurant industry to develop contacts with international organizations (IH&RA, HOTREC).

Put in perspective, the biggest HOTREC members are representatives from Italy, Germany, Spain, France and the United Kingdom, associations that manage more than 750,000 beds. Their membership fees exceed 47,270 EUR. The Finnish Association pays a fee in the C category for more than 2,000 members, the Swedish Association was established more than 100 years ago and has a similar number of members. The membership fee is as high as the number of members that are involved.

The Czech Republic came to the conclusion that its accession to the EU was essential. Similarly, the NFHR CR members rank amongst those who, thanks to their skills and knowledge, can see to its success. There should be no hesitation when considering membership in the NFHR CR. From a community point of view, noone should disregard their duty to be involved in trying to influence the future development of the EU we all live in.

http://www.GSEAbroad.com