RV Hotel & Restaurant Consulting |

Marketingových nástrojů na umístění produktu na trh a pro jeho úspěšnější prodej je celá řada. Není účelem tohoto zamyšlení je rozebírat, vysvětlovat jejich fungování a popřípadě některé upřednostňovat.  Hotelový průmysl a jednotlivé hotely se velmi často zúčastňují různých kampaní a akcí, kterými se zviditelňují a pomáhají při jejich úspěšné realizaci.
Ve vlastní praxi jsem, společně s mým týmem, realizoval řadu takovýchto akcí a pokusím se vysvětlit jejich zrod a hlavně myšlenkovou filozofii proč jsme k nim přistoupili a jak jsme jejich realizaci využili v běžné obchodní praxi.
U všech výše uvedených aktivit je třeba si hned na začátku říci, že jejich dopad do vlastní hlavní činnosti, tedy obchodu, ve většině případech není žádným významně ekonomickým krokem ve výši tržeb nebo výnosů. Vždy jsem si plně uvědomoval, že barterové transakce jsou možné jen v malé míře celkových objemů. Za prvé období kdy se obchodovalo směnným způsobem je již dávno za námi, a za druhé musí každý manager nebo majitel mít na mysli, že vždy dojde do okamžiku, kdy musí hradit zaměstnance nebo faktury za elektřinu a zde mu barter již není nic platný. Jejich dopad a výhodnost je ve zcela jiné oblasti a tou je bezesporu image.
Velmi podrobně jsme ale dopředu  rozebírali vždy následný dopad do naší činnosti v oblasti marketingu.
Základním momentem při tvorbě a volbě filozofie využívání  těchto marketingových nástrojů bylo stanovení oblastí do kterých budeme jméno naší společnosti, nebo lépe řečeno hotelu, používat a nechat využívat. Pro nás bylo vždy důležité, aby i akce nebo projekt odrážel či souzněl s filozofií naší práce a našeho produktu. Hotel, který jsem v posledních letech měl tu čest řídit, byl klasickým a konzervativním produktem průmyslu ubytovacích služeb, budovaným mnoha generacemi hoteliérů a byl vždy velmi úzce spjat se všemi dobrými i špatnými momenty v rámci cestovního ruchu. Při volbě oblastí našich aktivit jsme tedy vycházeli z těchto jasných rámců. Hlavním mottem a základním úkolem v těchto činnostech pro nás bylo vytváření, budování a posilování  image hotelu, jak bylo stanoveno ve filozofii společnosti. Nedílnou součástí tvorby našeho image bylo také jasné směřování naší podpory do projektů, které napomáhají nejen nám, ale i projektům, které podporují rozvoj celého  průmyslu cestovního ruchu.
Jsem přesvědčen, že takováto rozvaha je zcela nezbytná, protože i touto formou vyprávěná část příběhu společnosti nebo hotelu našim klientům, musí působit věrohodně, musí odpovídat produktu a musí dokreslovat naší filozofii. Jedině tak lze pracovat úspěšně na vlastní image a oslovovat cíleně určitou skupinu současných, ale i potencionálních budoucích klientů.
Uvedu několik konkrétních oblastí a projektů do kterých jsme investovali jméno hotelu a kterým jsme v průběhu několika let pomáhali. Převážně a skoro vždy to byla oblast kultury, krásy a kreativity.
Mladé podium vážné hudby, amatérské setkání interpretů, pěvecká soutěž Antonína Dvořáka pro začínající sólové  zpěváky operní scény, jazzový festival. Vše v rámci regionální podpory rozvoje těchto uměleckých směrů a smyslem bylo ukázat, že právě podnikatelská sféra by si měla uvědomovat svojí odpovědnost za rozvoj i těchto oblastí kultury.
Celosvětové setkání designérů nových porcelánových tvarů, jako náš podíl na dalším rozvoji mnohageneračního dědictví regionu a potažmo i celé republiky a jejího tradičního produktu. A porcelán je přece velmi důležitý i pro naše hotely.
Nejstarší festival a přehlídka propagačních filmů v cestovním ruchu Toufilm. Zde jsem přesvědčen, že postoj našeho hotelu v uplynulých letech, kdy se stát choval k tomuto průmyslu velmi macešky, pomohl nejen k jeho udržení a přežití, ale aktivním přístupem dopomohl k jeho růstu, zkvalitnění, dobudování a rozšíření v mnohem významnější rozměr, který v současnosti trvá celý týden, přiveze do regionu mnoho odborníků marketingu cestovního ruchu, hotelnictví, lázeňství a pracovníků touroperátorů lázeňství a wellness. Protože propagace a prodej našich produktů je zcela nejdůležitějším momentem tohoto produktu.
Úplnou pomyslnou třešničkou na dortu při tvorbě image hotelu v rámci povědomí u domácích klientů, kdy skoro vždy nelze hovořit o velkém finančním obchodu, pak jistě jsou přímé televizní přenosy např. Miss ČR nebo mnohodenní maratón informací z Mezinárodního filmového festivalu. Vím toto štěstí či potřebné podmínky nejsou možné u všech, ale nemohl jsem je nezmínit, nehledě na to, že tyto příklady lze ve změněných rozměrech přenést do praxe i na nižších úrovních.
V závěru chci ještě jednou podtrhnout. Pokud barter nebo sponzoring, tak vždy s jasným smyslem pro tvorbu a podporu image, které budujeme. Tomu jsme podřizovali směr a smysl našich kroků v této činnosti.

Roman Vacho 20. 10. 2007

Roman Vacho © 2007

Nemám rád slovo personál a velmi se vyhýbám označení zaměstnanec. Ale vydavatelství zadalo tento název úvahy, tak jej ctím.
Mnoholeté pracovní zkušenosti mne naučili svojí filozofii řízení lidských zdrojů směřovat do jiné než zcela běžné roviny.
Průmysl cestovního ruchu je významnou součástí každé ekonomiky. Celosvětově obsazuje cestovní ruch 2-3 místo v tvorbě HDP.  V některých ekonomikách je podíl cestovního ruchu 20 – 30 % na HDP. Bohužel v našich zemích je tento podíl pouze kolem 3 %. V současnosti ve službách tohoto odvětví pracuje v našich zemích pouze do 10% práceschopného obyvatelstva a ve vyspělých ekonomikách je to více než 20%. Z tohoto pohledu je zcela zřejmé, že tato oblast bude významným hráčem na trhu práce v budoucích letech.
Mnoho desetiletí zpět, ale i v současnosti je cestovní ruch chápán, řečeno velmi zjednodušeně, jako hotel a restaurace. Podle toho také vypadá zájem státu a státních úředníků o toto odvětví národního hospodářství. Všichni ho verbálně deklarují jako důležité, ale nikdo nic ve skutečnosti pro rozvoj nebo lépe řečeno pro udržitelný rozvoj nic nedělá. Možná je to i tím, že 90% podniků tohoto odvětví je těch nejmenších podnikatelských subjektů, živnostníků, kteří zaměstnávají sebe nebo rodinné příslušníky. Možná je to i tím, že tento obor si vždycky pomohl sám a nebylo třeba státních subvencí jako do  dalších a jiných činností.
Cestovní ruch a jeho dobré uplatnění na trhu je ale něčím úplně jiným. Je prodejem zážitku. A tento zážitek vytváří mnoho faktorů. Místo, jeho infrastruktura, dostupnost, volnočasové aktivity, historické a kulturní památky, možnost se dobře najíst a pohodlně vyspat. Nebudu se pouštět do analýzy tvorby prodejného zážitku, ale budu se věnovat několika oblastem, které vytváření část potřeb cestovního ruchu a to je hotel a jeho gastronomie.

Hlavní úkol vedoucího týmu

Hotel je malým světem ve světě. Hotel žije 24 hodin denně. Hotel musí mít v celkové koncepci jasný a srozumitelný příběh, který nabízí svým hostům. Majitel → investor → manažer jsou jako jediní odpovědní za tvorbu filozofie daného podniku či zařízení. Bez tohoto základního kamenu nelze stavět další části produktu. Ne vždy se musí jednat o mnohostránkový materiál. Ale vždy musí jasně a srozumitelně formulovat co chci, pro koho to bude, kdo je moje cílová skupina klientů. Není nic horšího než hotel nebo restaurace, která nemá cílového klienta a snaží se oslovit všechny. Za prvé je to velmi drahé oslovovat všechny, za druhé to nenabízí zážitek a za třetí nás to nenutí přemýšlet o tom jaký bude zájem o náš produkt a zda ho vůbec někdo chce kupovat. Nenutí nás to sledovat trendy a poptávku. Velmi často se stává, že prodáváme naši iluzi nebo projekt a již při jeho tvorbě jsme se nezamysleli, zda jej bude někdo kupovat. Základní tezí filozofie tedy musí být vytvářet produkt o který bude zájem na trhu a ne splnění si svého snu, který na trhu neuplatníme.
Jasná, stručná, upřímná a všem srozumitelná filozofie hotelu je nepostradatelným nástrojem pro řízení pracovního týmu.
Manažer může řídit nebo také vést. Samozřejmě, že záleží na velikosti pracovního týmu, ale základní momenty platí obecně všude. Řízení je až byrokratické sledování všeho co se okolo mne děje, vedení můžeme chápat jako mistrovské využívání znalostí, vědomostí a aktivity a invence členů pracovního týmu, které vedeme k naplnění filozofie našeho podniku.
Manažer si musí být zcela vědom, že je odpovědnou osobou za naplnění očekávání majitele či investora, ale že je odpovědný i členům svého týmu za naplnění jejich očekávání a plnění sociálních jistot, osobních ambicí a spokojenosti z práce, kterou vykonávají. Bez pohody a radosti z práce nebude v týmu atmosféra, kterou potřebujeme pro naše hosty a klienty.

Spolupracovník

Bez něho to prostě nepůjde. Každý manažer si musí uvědomit, že není podřadnější funkce v jeho hotelu. Všichni jsou důležití. Od pokojské, údržbáře, kuchaře až po ředitele. Každý má své místo.
Proč spolupracovník a ne zaměstnanec. V mé pracovní filozofii si to vysvětluji velmi jednoduše. Nepotřebuji nikoho zaměstnávat, potřebuji někoho kdo bude se mnou a s majiteli spolupracovat na každodenním uplatňování naší společné filozofie, kdo bude v každém okamžiku vyprávět náš příběh našim hostům a klientům. A to je ten zásadní rozdíl.
Ve vedení lidí mi velmi pomáhá budování vnějšího a vnitřního klienta. Vnější klient je jasný. Je to náš host, bez něho to nepůjde, respektive bychom nedostávali výplatu. Ale proč vnitřní klient ? To už je někdy složitější. Kvalita služeb pro vnitřního klienta musí být shodná jako pro klienta před recepčním pultem. Kvalita personální stravy nesmí být horší než kvalita v naší restauraci. Elektrikář musí stejně rychle a ochotně opravit zásuvku, o kterou ho požádala pokojská, jako když opravuje rozbitý zámek na kufru hosta. U vnitřního klienta musíme společně chápat, že tato služba je stejně důležitá a nemůže být provedena hůř než věc, kterou přímo vidí náš host.

Pracovní tým

Malý, efektivní možná bez tradičních funkcí jako je provozní, asistenti, atd. V současné době informačních technologií není problém řadu tradičních funkcí nahradit výpočetní technikou.
Někdy možná potřebujeme více odvahy k předání odpovědnosti a pravomocí na nižší funkce, ale bez toho to prostě nepůjde pokud se chceme v tvorbě týmu orientovat na vyšší zapojení spolupracovníků na realizaci stanovené filozofie.
Velmi se mi osvědčilo stavět tým lidí v různých věkových kategoriích, kdy se snoubí usměvavé mládí s životní zkušeností starších členů týmů. Nebojím se do týmu přizvat vzdělané odborníky a možná i v některých momentech vzdělanější než jsem sám. Člověk nemůže umět všechno a nemůže všechno všechny naučit. Vzdělání a znalosti jsou velmi důležité a dobrý manažer se bez takových lidí v týmu neobejde.

Co požaduji od spolupracovníků

Ztotožnění s firemní filozofií, loyolitu a poctivost k firmě, ale i k sobě. Nebudeme si nic nalhávat jak v nějakém procentu je to s etikou podnikání v našem průmyslu. Bohužel, nekorektnost, zaměstnávání na černo, daňové úniky a mnoho dalších nešvarů vytváří nejen nerovné podmínky pro podnikání těch, kteří chtějí pracovat eticky, ale především dovolují pracovním týmům realizovat vlastní obchod v cizí firmě. Hodně dlouhou dobu byla tato témata jakýmsi společenským tabu, ale je velmi dobře, že začínáme i o těchto věcech hovořit. Jen na okraj, tato oblast je právě to co musíme požadovat od státu. Vytvoření rovných podmínek pro všechny podnikatele tohoto oboru. Jsem přesvědčen, že tato pomoc by byla mnohem prospěšnější než slibování dotací z EU, na které si převážná část podnikatelů nedosáhne.

Jak spolupracovníky hledám a vybírám

Cestovní ruch a jeho část hotelový a gastronomický průmysl je součástí služeb. Služba je od slova sloužit. A to bývá velký problém. Střední odborné školství produkuje obrovské množství „odborníků“ pro náš průmysl. Podívejme se trochu do historie. V Československu před pár lety byly čtyři nebo pět hotelových škol. V současné době pouze v České republice máme cca 150 škol, které produkují nižší a střední kádry pro průmysl hotelů a restaurací !!!!! A přitom není kam sáhnout pro kvalitního spolupracovníka. Je statistickou pravdou, že 85% absolventů těchto zařízení nikdy nebude pracovat ve vlastním oboru. Je to jen jakási státem podporovaná snaha vyjít vstříc poptávce. Otázkou zůstává jakou kvalitu vzdělání tyto školy produkují ? Jaký kádr odborných pedagogů jsou schopny zajistit ? Jakým způsobem před honbou za státní dotací je schopna odborná škola již v počátcích studia vyhodnotit, že uchazeč, student bude mít lidské a osobní předpoklady realizovat své vzdělání v oblasti služeb.
Ne každému, kdo se připravuje na naše povolání a práci v hotelu nebo restauraci je od „Boha“ dáno, že chce a je připraven sloužit. Majitel i manažer si musí být vědom, že slouží klientům a v pozici vnitřního zákazníka slouží členům svého týmu. Pokud si to neuvědomí není schopen vybudovat dobrý tým a není schopen poskytovat služby hostům a klientům. Tuto oblast chápu jako nejdůležitější při výběru členů svého týmu. Jsem přesvědčen, že tento moment upřednostňuji před odborným vzděláním.
Manažer si musí jasně předem stanovit koho hledá. Nejhorší je si stanovit, že hledám servírku. Ale jakou ?  Jaká bude její úloha v týmu ? Jaká bude její úloha ve vyprávění příběhu nebo chcete-li zážitku, který chci nabízet a prodávat svým hostům nebo klientům ? Je pro mne důležitější servírka s hotelovou školou, kterou nebaví si popovídat s hosty při snídani o dnešním počasí nebo je pro náš příběh lepší „babička“, která ze snídaně udělá spíše rodinnou záležitost a ještě doporučí bábovku, kterou „sama“ upekla. Jistě „B“ je správně. Mám několik osobních zkušeností, že sázka na sympatického, příjemného vyučeného elektrikáře, který chtěl pracovat jako číšník je efektivnější než volba mezi „hotelováky“. On se totiž rozhodl, že chce sloužit a že udělá vše proto, aby to mohl dělat. Jen na okraj, po třech letech si udělal dálkově maturitu na hotelové škole a dnes instančním studiem studuje na soukromé vysoké hotelové škole v Praze.
Pokud chcete takto pracovat,je zcela nezbytné, aby jste měli v týmu spolupracovníky, kteří budou schopni na základě velmi dobře vypracovaných manuálů práce tyto kolegy v co nejkratším čase připravit pro výkon jejich práce. Bez toho to nejde a ani nebude fungovat.
Pracoval jsem pro Hilton International. Ve Velké Britanii, kde jsem také působil, vůbec neznají učební obor číšník, kuchař. Studijní program společnosti je schopen připravit studenta, adepta herectví nebo nezaměstnaného na konkrétní práci na daném středisku za 7 dní !!!!!! Nevěříte ? Věřte. Sám jsem si to ověřil v praxi. Základním momentem pro přijetí pracovníka je jeho schopnost sloužit, příjemný vzhled a schopnost komunikace. Toto se ve škole nenaučíte, to musíte mít v sobě. Ostatní se naučíte za těch 7 dní !!!!!!!
Při výběru spolupracovníků a členů týmu je u manažera nutná zkušenost, ale i nějaký další smysl. Někdy se říká šestý!
Já osobně se v nadsázce řídím i Murphyho zákony pana Blocha. „Při výběru spolupracovníků nikdy nedej na první dojem. Pouze ten jediný je ten správný“  Je to protimluv, ale má hlubokou filozofickou závažnost. A co je nejdůležitější ? Funguje. Pro správný odhad a hodnocení nového pracovníka potřebuji 21 dní. Pak si musím manažersky říci ano nebo ne. Zkušební doba spolupracovníka tři měsíce je jen zástěrka nerozhodnosti manažera. A zbytečná investice společnosti do někoho o kom nejsmem přesvědčen.

Motivace pracovního týmu

Jen tato kapitola by vydala na samostatnou úvahu. Samozřejmě, že finanční motivace je asi ta nejjednodušší a nejvíce žádaná. Ale není to tak úplně pravda. Je nejméně efektivní ! Jak dlouho trvá členům týmu, když jim zvednete plat, aby na to zapomněli a požadovali další zvýšení ? Je to cca 4-6 měsíců. Investice k ničemu.  Tedy z pohledu ekonomiky společnosti.
Ve své praxi používám motivační mix. Finanční ohodnocení, které je přímo úměrné dosahovaným výsledkům celého týmu. Nikdy se mi neosvědčilo tříštit finanční, motivační programy na jednotlivá střediska či oddělení.  Jeden cíl, jeden úkol, jedny odměny. Zcela jistě zamezíte a v zárodku potlačíte nezdravé, vnitřní konkurenční zápolení jednotlivých členů týmu. Vím, že není jednoduché takové cíle najít a stanovit. Ale to je prostě osud a část práce manažera či majitele.
Ale jak jsem již napsal v počátku této části. Peníze nejsou to hlavní. Mnohdy dlouhodobější  jistota, přístup k jednotlivému spolupracovníkovi, sounáležitost firmy s osobními problémy do jisté míry hrají mnohem zásadnější význam v motivačních faktorech než jsou peníze. Osobní dopis ředitele a kytička k narozeninám, zaměstnanecké párty v průběhu roku, pravidelné informování týmu o výsledcích a naplňování ukazatelů plánu, malý dárek za pár korun při narození dítěte, společenský oběd s pracovníky, kteří odešli z Vaší firmy na zasloužený pracovní odpočinek, tedy do důchodu
Velmi se mi osvědčil model zapojení spolupracovníků do mimopracovních a volnočasových aktivit. Každý rok vyjíždíme několikrát mimo naše pracoviště. Část času věnujeme hodnocení uplynulého období a část na diskusi o tom, co bude dál. Naprosto jinak reagují spolupracovníci v meeting room na poradě a jinak v jeansách a triku, třeba po pěší túře. Kvalitativní rozdíl diskuse je mnohem vyšší než náklady na takové incentivní jednání pracovního týmu.
Těžko se to měří, ale je nutné si to vyzkoušet. Ale pozor !!! Velmi pečlivá příprava obsahu jednání a organizace takového to setkání je nesmírně důležitá.
Všichni musí jasně vědět, že takový program není ztrátou času, ale výraznou pomocí pro další práci a naplňování úkolů společnosti, hotelu nebo gastronomického zařízení.

Závěrem lze říci z mého pohledu a osobních zkušeností několik základních momentů nebo tezí  pro řízení nebo vedení lidských zdrojů ve vlastní firmě

V Karlových Varech  15. 4. 2007, Roman Vacho ©

Co podle Vás by nejvíce napomohlo rozvoji firmy/organizace, kterou řídíte:
Reorganizace struktury řízení, omlazení pracovního týmu včetně a především managamentu. Orientace na zákazníka a kvalitu produktu, její měření a kontinuální sledování. Porozumění akcionářů pro potřeby investic do rozvoje společnosti.

Čeho chci dosáhnout ve firmě/organizaci, kterou řídím:
S rozvojem cestovního ruchu roste i velmi kvalitní konkurence v našem oboru i regionu. Zásadním úkolem je udržet přední pozici naší společnosti  a získat větší podíl trhu v našem segmentu.

K rozhovoru jsme pozvali hoteliéra roku 1999, hoteliéra karlovarského kraje loňského roku, majitele ceny za osobní přínos pro odstraňování překážek rozvoje cestovního ruchu CzechTourism 2004 a ceny JUDr. Vladimíra Štětiny udělené v letošním roce.

Když jste před lety začínal a zkušební komise hodnotila Vaši svíčkovou při studiích na obor kuchař, napadlo by Vás, že téměř desetiletí budete šéfovat jednomu z nejprestižnějších hotelů v zemi?
Musím Vás opravit, nebyla to svíčková, ale Husarská roláda s knedlíkem a zelím, kterou jsem v pražských Klánovicích vařil a obhajoval před komisí. Nevěřím, že by mne to v té době vůbec napadlo.  Z Bělé pod Bezdězem, kde jsem vyrůstal bylo daleko  do Prahy, natož k myšlenkám o řízení jakéhokoliv hotelu. Myšlenky se začali formovat až při studiu hotelové školy. Deset let v PUPPu je pak výsledek práce, práce a zase jen práce. A samozřejmě i tak trochu štěstí  být na správném místě ve správný čas.

Co je nejsložitější při pečování o 300 let zářící klenot našeho hotelnictví?
Pokusit se v dnešní dynamické době a míře potřeb současné klientely, ale i spolupracovníků, nabízet  vyvážený produkt našeho hotelu, ze kterého nezmizí právě to „genium loci“ historie a tradice, kterou budovaly generace a generace českých hoteliérů. Abychom uspěli ve tvrdé konkurenci, musíme vyprávět velmi pravdivý  příběh tohoto dědictví. všem našim hostům. Příběh musí být věrohodný v každém okamžiku. Faleš by klient velmi rychle odhalil a my bychom o něho přišli. A to je to, co si nikdy nemůžeme dovolit.

Aktivně působíte v Národní federaci hotelů a restaurací ČR. Co je nutné především změnit nebo postupně měnit ve stále důležitějším „průmyslu“ hotelu a restaurací a souvisejících služeb.?
Především je nutné, aby si řada institucí a nechci je vyjmenovávat, uvědomila důležitost tohoto průmyslu pro zaměstnanost a sociální jistoty obyvatel řady regionů, kteří již mají a nebo v dohledné době mohou najít uplatnění v oblasti poskytování služeb. Tato oblast poroste a proti současným 10 %, bude v této oblasti do deseti let pracovat až 20% práce schopného obyvatelstva. Nejsem si jist, že jsou odpovědně využívány tyto poznatky pro tvorbu plánů rozvoje a především stát neuzpůsobuje svou politiku tak, aby co nejméně „škodil“ svými zásahy nebo zdaněním této činnosti jejímu tržnímu rozvoji.  Je nutné si uvědomit, že tyto kroky stát nic nestojí a toto odvětví nikdy nepotřebovalo státní subvence na svoje přežití.  Role státu není z mého pohledu v rozdělování dotací, ty mohou pouze  pokřivit přirozené tržní prostředí daných lokalit, ale ve vytvoření rovných a co nejvíce jednoduchých podmínek k podnikání v našem oboru.
Změnila se vstupem naší země do EU klientela?
Nemyslím si, alespoň statistiky o tom nehovoří. Co se ale změnilo je jednodušší transfer klientů, zvýšila se důvěra návštěvníků v Českou republiku jako v bezpečnou destinaci. A zde je ještě nutné důrazně pracovat na myšlení našich lidí, že okradený klient v taxíku, předražený oběd nebo nekorektní jednání při výměně peněz není tou nejlepší cestou k získání většího počtu klientů. Je potřeba změnit toto myšlení, které já chápu jako krátkodobé,  na myšlení dlouhodobé, tedy to co mi to přinese za rok, dva nebo pět let.
Jak hodnotíte končící rok a jaké změny nebo novinky připravujete pro rok 2006?
Sice ještě není konec roku, ale myslím si, že je možné konstatovat, že rok 2005 byl pro průmysl hotelů a restaurací úspěšný. V našem lázeňském městě lze hovořit o kladných posunech ve všech kategoriích, ať hovoříme o počtu klientů, růstu průměrných ce, ale i délky pobytu v řádech do 5 %.

Váš Grandhotel je tradičním hostitelem účastníků Mezinárodního filmového festivalu, festivalu Tourfilm i Miss České republiky. Čím jsou pro Vás tyto akce zajímavé?
Obchodně jsou zajímavé i mnohé další akce, které v Grandhotelu PUPP realizujeme, ale nejen tyto Vámi uvedené dvě, jsou pro nás také otázkou prestiže a image nejen pro zahraničí, ale třeba u Miss možností prezentace našeho hotelu široké domácí veřejnosti.

Hodně cestujete. Jaké zkušenosti ze zahraničí byste rád aplikoval do našich hotelů a co naopak můžeme jako sympatický „export“ nabídnout z české praxe?
Máte pravdu. Hodně cestuji a nejen po zahraničí. Pro mnohem větší rozvoj domácího cestovního ruchu potřebujeme především v regionech rozvoj investičních záměrů pro tvorbu produktů pro našeho českého klienta.

Nestýská se Vám po Praze?
Praha je tak blízko, že pokud bych cítil, že musím zamáčknout slzu stesku, tak sednu do auta a procházka starou Prahou mi jí pomůže osušit. Ne vážně ! Jsem v Praze velmi často. Zásadní obchod či jednání se přeci odehrávají v Praze.  Na stesk není tak nějak mnoho času. Víte my jsme v lázních a proto jediné co mi nechybí je ten dopravní provoz, ucpané město, spěch a nervozní kolemjdoucí. Projděte se po Varech a určitě pochopíte o čem hovořím.

Kdybyste měl jmenovat pět lidí, se kterými jste se při stovkách setkání sblížil, kteří by to byli?
Sblížení je něco, co pro mne má více než osobní obsah a nemyslím si, že by to mělo patřit na stránky i když významného periodika. Ale je řada lidí, kterých si vážím a kteří mne překvapili svojí lidskostí. Nechci říkat proč, ale mám-li říct pět jmen, tak tedy Michail Gorbačov, Michael York, Ladislav Špaček, Marek Eben a paní Lyvie Klausová.

Jednou jste řekl, že Váš životní sen se Vám splnil na tisíc a jedno procento. Máte ještě jiný, který si chcete vyplnit?
Ano, mám v hlavě jeden zajímavý projekt, který upravuji do konkrétní podoby.  Je zaměřen právě do regionů, je orientován na konkrétní skupinu obyvatelstva, předpokládá vysokou rentabilitu a návratnost vložených investic. O detailech nechci hovořit, ale kdyby jste věděl o investorovi, tak mi dejte prosím vědět. Ke splnění tohoto „snu“, je potřeba nějaká koruna, takže potřebuji ještě alespoň jednoho snílka.

Děkuji

Nedílnou součástí našeho nejvýznamnějšího lázeňského města je Grandhotel PUPP Karlovy Vary, a.s., který píše svoji slavnou a spletitou historii již déle než 300 let. Nocovali v něm králové a císařové (Petr I., Josef II., Franz Josef I.), vysocí politici (Metternich, Bismarck, Albrightová), princezny a princové (vnučku Otty von Habsburka, Juan Carlos, Shwebomin von Burma), prezidenti (Beneš, Gorbačov, Berlusconi, Havel, Klaus) umělci (Catalani, Paganini, Beethoven, Goethe, Schiller, Chopin, Chateaubriand, Destinnová, Tabarin, Becaud), vědci (Freud) a filmové hvězdy (Nero, Lolobrigida,  Fonda, Viti, Masini, York, Goldberg, Dukasis, Alda, Peck, Bondarčuk, Redford, Forman), ozvěny jejichž slávy dýchají ze stěn a z každého zákoutí hotelu. Konečnou podobu vtiskla hotelu  na počátku 20. století dynastie Puppů, která ho i založila. A že nejde o podobu ledajakou, svědčí to, že je hotel zapsán jako kulturní památka OSN. I když se může zdát, že je hotel stále stejný, je to jen vnější pohled. Byla provedena rozsáhlá vnitřní rekonstrukce pětihvězdičkové části hotelu, Grandhotelu Pupp, podzemí bylo přebudováno na Becher´s Bar, byly vystavěny římské lázně a zrekonstruováno fitness centrum, přestavěno technické zázemí hotelu, vybudována moderní kuchyně a při Grandhotelu Pupp bylo zbudováno léčebné a rehabilitační centrum Harfa. V současné době probíhá rekonstrukce druhé čtyřhvězdičkové části hotelu – Parkhotelu. Většina těchto změn se uskutečnila a probíhá pod vedením generálního ředitele Grandhotelu PUPP Karlovy Vary, a.s.,  Romana Vacha. O tom, že má k práci v hotelnictví skutečně hluboký vztah, svědčí nejen mnoho odborných ocenění – Hoteliér roku Národní federace hotelů a restaurací České republiky (NFHR ČR) 1999, Hoteliér roku karlovarského kraje 2004, Cena za osobní přínos pro odstraňování překážek rozvoje cestovního ruchu CzechTourism 2004, Cena JUDr. Vladimíra Štětiny 2005  udělovaná za rozvoj práce NFHR ČR – ale i jeho slova, jimiž o hotelu hovoří:
Líbí se mi poslouchat hotel, poslouchat, jaký má rytmus. Má totiž úplně jiný tep v noci, kdy můžete zaslechnout, jak se válejí kuličky rulet v kasinu a jak tiše chodí číšníci se servisem na pokoje, jinak zní kuchyň, když se vaří, či v noci uklízí. Hosté přijíždějí, odjíždějí. Osm let jsem přímo v hotelu bydlel a vstával i usínal s hosty. Není to taková práce, že ve 4 hodiny zavřete kancelář a jdete domů. Vím, že když ve tři ráno projdu hotelem, mám ucelený obrázek. Host se tu nemá jen vyspat a najíst, host zde musí poznat příběh. Ten příběh ale musí být pravdivý. My zde vyprávíme našim hostům příběh o hotelu, jehož historie je stará více než 300 let. V jeho rámci proto nemůžeme do grand restaurantu francouzské restaurace s těžkými závěsy dát supermoderní divan a předložit jídelní lístek sekaný do kamene. Chce to jídelní lístek v těžkých deskách a šéfa restaurace ve smokingu, nikoli v tričku. Vždyť první hostinský dům na tomto pozemku vnikl  již v roce 1701 a od té doby se vyvíjí historie domu až do současné podoby z roku 1894. Příběh, který hotel vypráví, musí proto být konsistentní od dveřníka přes recepci a zařízení pokojů. Tvrdíme: „Grand hotel Pupp je komfort, který si zasloužíte“ a „Myslíme na Vás“. To opravdu, ale opravdu myslíme upřímně. To je moje filosofie. Nemám například nic proti bavorskému pivu, ale bavorská pivnice se do našeho hotelu příliš nehodila. Hotel naopak potřeboval starý anglický klub s krbem, knihovnou, krásným barem, dobrou kuchyní. Proto jsme jej z ní zrekonstruovali a vznikl noční klub  Becher´s Bar.
Budova i vnitřní zařízení hotelu je bezesporu nádherné, ale bez kvalitního personálu by nebyl žádný host spokojený ani v Ritzu. Majitelé hotelů si většinou stěžují, že nejvíc práce jim dalo přeškolit personál, který byl zvyklý, že je host pro něj a ne on pro hosta. Vy jste neměl tento problém?
Máte pravdu, že práce v hotelu je živá práce, protože pracujeme s lidmi pro lidi. Jsem přesvědčen, že falešnou službu host pozná a musí to vědět i moji spolupracovníci. Hotel je město ve městě, které žije 24 hodin denně a stále musí být někdo připraven sloužit hostům.  K tomu, aby člověk mohl sloužit, musí být vnitřně velmi pokorný a musí pokoru opravdu cítit. Musel jsem proto vyměnit kompletně celý tým a dávám si velký pozor při výběru nových spolupracovníků. Zdá se mi, že jsem měl štěstí, protože jsem dosud žádného svého rozhodnutí nelitoval.
Jak to děláte? Vždyť tohle pokládají manažeři za nejtěžší v celé profesi?
Rád bych citoval pana Murphyho, který říká: „Nikdy nedejte na první dojem, protože jedině ten je správný“ Dám proto na první dojem. Léta pracuji s lidmi a dokáži již velmi rychle otipovat, zda budu s někým dobře spolupracovat. Stačí mi na to týden či čtrnáct dní. Mám životní heslo: „Pokud vaši spolupracovníci s vámi nespolupracují tak, jak chcete, zamyslete se nejdřív sám nad sebou, nad tím, zda jste jim správně vysvětlil, co po nich chcete a dal jim jasné zadání.“ Každý z nás děláme část určitého procesu a nemůže každý dělat všechno. Z mého pohledu musí kolega pochopit, co je smysl jeho práce, a  pochopit, že tato jeho práce vede dál, teprve na konci se spojí s ostatními a tam je výsledek práce celého kolektivu 240 spolupracovníků.
Všimla jsem si, že používáte jako pan Baťa slovo spolupracovník a nikoliv zaměstnanec. Je to náhoda?
Mám výhodu, že jsem začal podobně jako pan Baťa od píky. Vyučil jsem se kuchařem a měl jsem sen věnovat se práci s lidmi a pro lidi. Splnil se mi na tisíc a jedno procento. Mít možnost být devátým rokem ředitelem grandhotelu Pupp, to je něco, co se  hned tak nepovede.  Mám jediný cíl, sloužit našim hostům. K tomu potřebuji dobré spolupracovníky se stejným zápalem pro věc. Zaměstnanec je mi k ničemu, protože chodí do práce jen proto, že ho zaměstnávám.
Říkal jste, že hotel je město ve městě, které žije 24 hodin denně a stále musí být někdo připraven sloužit hostům. Mám tomu rozumět tak, že klient je u vás nade vše?
Nikoliv. Mám filosofii, že nejdůležitější v hotelu je akcionář, nikoli host. Od akcionářů jsem dostal důvěru spravovat firmu. Akcionář musí vědět, že je potřeba investovat do hotelu, abychom šli dopředu. Na druhém místě je pro mne spokojený spolupracovník a až na třetím klient. Pokud nebudu mít spokojeného akcionáře, který bude pečovat o svůj podnik a kolegy, kteří se mnou budou spolupracovat, nikdy nedocílím spokojeného zákazníka. Je pro mne nemyslitelné mít zde spoustu spokojených klientů a vrcholně nespokojeného majitele. Podniká se přece za účelem zisku a pro mne je spokojený akcionář základ filosofie.
Co byste pro rozvoj průmyslu hotelů a restaurací  společně s celou oblastí cestovního ruchu udělal, kdybyste byl resortním ministrem?
Doufám, že mne tato funkce nikdy nepotká, protože oblast služeb mám strašně rád. Kroky naší vlády mne ale nutí zamýšlet se nad vizí pro náš průmysl hotelů a restaurací a nad tím, kam se má orientovat po roce 2005. Postupně se totiž vyrovnáváme s navýšením daňového zatížení restauračního stravování o 14 % a navíc se musíme připravovat, že toto postihne i ubytovávání našich klientů. Nechci vypočítávat, co tento krok zapříčiní, ale musím se zamýšlet nad tím, co budeme muset jako podnikatelé v této oblasti udělat, aby celkový dopad nezhoršil naše hospodářské výsledky. Výnosová stránka našeho snažení bude těmito požadavky státu výrazně snížena a musíme proto racionalizovat náklady. Produktivita práce se bude muset v prvním roce zvýšit minimálně o patnáct a v dalších letech o 7-8 procent. Což povede ke snížení počtu spolupracovníků.  Navíc musí v příštích letech stoupnout o 30-40 % růst sociálních nákladů jako daň našeho začlenění do EU, neboť se musejí vyrovnat životní podmínky našich spolupracovníků s podmínkami v ostatních zemích, abychom zaměstnance udrželi po úplném otevření trhu práce mezi členskými státy unie.
Vyjmenoval jste problémy, s nimiž se musí naše hotelnictví vypořádat, ale jak Vám v tom může pomoci vláda?
Aby pro nás nedělala nic. Náš průmysl si vždy a všude ve světě pomohl sám, ale stát mu nesmí pozici stále zhoršovat. Stát by měl vytvořit jasné podnikatelské prostředí a měl by podnikatele hýčkat, protože jedině podnikatel může vytvářet pracovní příležitosti, jedině podnikatel je schopen být sociální jistotou ve svém regionu. Stát by měl proto vytvořit takové podmínky, aby nezasahoval byrokratickými prostředky do jeho života. Vláda ale předvádí pravý opak To, co například předvádí s povinnými stvrzenkami, to by nevymyslel ani Jára da Cimrman.  Náš stát neuznává myšlenku, že do zítřka investujeme již nyní. Naopak se drží krátkozraké snahy najít prostředky pro zadluženou a stále více nenasytnou státní pokladnu. Neuvědomuje si, že musíme investovat do nových technologií, do lepších služeb klientům, do vzdělanosti spolupracovníků a tím vším i zajistit lepší výchozí postavení ve vztahu k naší konkurenci. Jako pravicově orientovaný člověk si myslím, že všeobjímající stát, který se pro nás budovat snaží sociální demokraté, který nás všechny zabalí do bavlnky a všem nám dá sociální jistoty a všechno za nás udělá tím, že úspěšné občany obere a přerozdělí vše těm méně úspěšným, je podvod na lidech. Ne, nemohl bych být současným ministrem. Možná ale bude po volbách premiérem pan Topolánek…
Měl jsem možnost si s ním popovídat na filmovém festivalu a říkám si, kéž by to tak dobře dopadlo.
Změnil se v poslední době typ Vaší klientely?
Nezměnil. Nejvíce turistů – 45 % – tvoří tradiční bavorská klientela z okolí Norimberka a Mnichova. Druhé místo zaujímá klientela asijská – Japonsko, Thajvan, Jižní Korea – kolem 20 % je česká klientela a teprve zbytek se dělí mezi ostatní národnosti. Představa, že u nás bydlí jen Rusové, je mylná, těch je jenom kolem sedmi procent. Většina Rusů je v lázeňských domech, neboť milují lázeňskou péči. My nejsme lázeňský dům, jsme hotelem v lázních. Část naší klientely sice využívá i lázeňských možností Karlových Varů, ale přímo v hotelu lázeňskou péči neposkytujeme. Převládá u nás proto klientela turistická a jsme orientováni na klasického wellnessového hosta. Jiná otázka je, že Rusové investují do nákupů domů ve městě. Pokud jim stát dovolí investovat peníze do majetku, který nikdo neodveze, je to jen dobře. Pokud někdo poukazuje, že jsou jejich peníze špinavé, je otázkou státu, aby to nedovolil. Z našeho pohledu Karlovaráků si myslíme, že by Vary bez ruského kapitálu nevypadaly tak hezky, jak vypadají. Vary rozkvetly. Uvidíte-li někde ve městě ošklivý a omlácený dům, pak si můžete být téměř jisti, že dům patří státu.
Z čeho jste měl v poslední době největší radost?
Mám radost, že akcionáři vracejí každý rok podstatnou část zisku do rozvoje firmy a v pětihvězdičkovém Grand hotelu PUPP jsem rekonstruovali za devět let snad všechno. Od naprosto nových kuchyní a pokojů. Zhruba pět let jsem ale přesvědčoval majitele, aby investovali též do rekonstrukce čtyřhvězdičkového Parkhotelu a jsem šťastný, že se akcionáři konečně rozhodli, že si nerozdělí sto dvacet milionů korun a vrátí je do rekonstrukce této druhé části hotelu. Obnovíme tak všech 116 pokojů.
Neboli budou také pětihvězdičkové?
Z marketingového pohledu by to nebylo dobré. Ale budou na světové čtyřhvězdičkové úrovni, ne té za jakou ji vydávají mnohé pražské hotely.
Žije ještě někdo z rodiny původních majitelů?
Ano. Rodina Puppů sice díky Benešovým dekretům ztratila majetek a nemá v hotelu majetkový podíl, ale každý rok jsou našimi hosty dvě dámy z rodiny Puppů z Německa a Rakouska. Staráme se též o jejich rodinnou hrobku. Myslíme si, že si naši úctu zaslouží, neboť dali na konci devatenáctého století hotel do této překrásné podoby, že se stal dokonce národní kulturní památkou.
Nemohu nezmínit, že Grandhotel Pupp se stal místem mnoha společenských akcí. Na které jste nejvíce hrdý?
Na prvním místě musím jmenovat Mezinárodní filmové festivaly. Speciálně letošní jubilejní čtyřicátý  byl obzvlášť zajímavý, neboť jsme organizovali slavnostní večeři pro Vizi ´97, které se zúčastnila paní Madlene Albrightová, Robert Redford a manželé Havlovi. Nemohu také pominout, že se do našeho Slavnostního sálu vrátilo finále volby nejkrásnější dívky naší republiky Miss ČR 2005 a že se po roce sešlo ve Varech 700 aristokratů, z nichž jsme uvítali například vnučku Otty von Habsburka, dirigentku Cornelii von Kessenbrok a barmského korunního prince Shwebomina von Burma. Pro mě osobně bylo životně nejzajímavější setkání s Billem Clintonem v Praze v Atriu, kde jsem zabezpečoval jeho pobyt a ochranu. Tři týdny jsem také prožil s Michajlem Sergějevičem Gorbačovem, který tu pobýval. Hned, když vystoupil z auta, byla kolem něj jakási aura. Je to nesmírně charismatická osobnost. Vystoupil a řekl „Charašo Roman, Ty buděš mojim tiskovým mluvčím.“ Lekl jsme se a zeptal se, co to obnáší. On na to, že jediné: nikoho k němu nepustit, neboť se chce léčit. A opravdu se snažil. Ráno vstal před sedmou hodinou, vyšel nahoru na Diamant, prošel se po kopcích a dodržoval režim. Obdivuji, jak dokázal změnit svět. Moc se to neříká, ale podle mne právě on může za to, že skončila studená válka a že se rozpadl Sovětský svaz.
Jeho odpůrci ale namítají, že se mu vše vymklo z rukou a Sovětský svaz se mu rozpadl proti jeho vůli. Za tři týdny rozhovorů s ním jste měl možnost poznat, co si o tom myslí on. Kde je pravda?
On viděl, že z ekonomického pohledu Sovětský svaz nebyl schopen se udržet. Pokud by on sám nechtěl rozpad SSSR, měl vojenskou sílu na to ho udržet. Ona je vůbec otázka, zda někdo řídil rok 1989.
Karlovy Vary jsou nádherné lázeňské město. Zbývá Vám čas ve volném čase si je prohlížet? Jak zde volný čas vůbec trávíte, máte nějaké koníčky?
V první řadě je mým koníčkem práce, která mne naplňuje, druhým zahrada u našeho domu, kde se mnou pracuje náš bígl a střeží ji jako oko v hlavě. Nepěstuji v ní rajčata, ale trávu, dřeviny a kámen. Hraji golf, rád si přečtu hezkou knihu jako například Nazí a mrtví nebo historické romány a detektivky, nemusím moc sedět u televize snad kromě zpráv a rád se podívám na dobrý film.

Pane generální řediteli, děkuji za rozhovor.

1. Mají být komunisté bráni jako normální demokratická strana, např. včetně jmenování jejích členů do funkcí ve státní správě?
B) NE

2. Je Stanislav Gross důvěryhodná osoba?
B) NE

3. Má současná vládní krize konkrétní dopady na podnikání obecně?
B) Díky Bohu zatím NE

4. Má současná vládní krize konkrétní dopad na vaši firmu?
B) NE

5. Tři největší překážky bránící rozvoji podnikání v Česku (podle důležitosti)
1) Vysoké zdanění práce
2) Státem vytvořené/ k zahraničním subjektům/ a podporované, popř. tolerované/ daňové úniky, práce na černo, šedá ekonomika / nerovné podmínky v podnikání
3) Vymahatelnost práva a čestnost v obchodním jednání, čili kultura podnikání

6. Byl(a) byste pro rovnou a nižší daň jak ji navrhuje ODS , nebo preferujete plán na snížení daní z dílny ČSSD?
A) ODS

7. Jste pro zveřejňování platů manažerů firem obchodovaných na burze?
A) ANO, ale pouze akcionářům společností

8. Byl byste ochoten zveřejnit svůj plat?
B) NE

9. Setkal(a) jste se někdy s korupcí – chtěl po vás někdy někdo úplatek? (možné jsou obě odpovědi ANO)
C) NE

10. Pokud jste se setkal(a) s korupcí, dal(a) jste někdy úplatek (možné jsou obě odpovědi ANO)
C) NE

11. Vstup Česka do EU:
A) Vaší firmě pomohl v rozvoji

12. Budete v případném referendu hlasovat pro Evropskou ústavu?
A) ANO

13. Odbory v Česku jsou
A) Příliš silné

14. Věříte v Boha?
B) NE

15. Mají být zakázány potraty?
A) NE

16. Má být povolena euthanazie?
B) ANO, ale jen ve zcela výjimečných případech

17. Jste pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti?
C) ANO, na čtrnáct let

18. Vaše životní priority (podle důležitosti)
1) zabezpečení rodiny a studia dětí
2) práce, která mne baví
3) možnost poznávat nové věci

Karlovy Vary jsou jedním z hlavních center cestovního ruchu Česka.  Grandhotel Pupp pak jedním z nejrenomovanějších hotelů. A tak jsem se vydal za jeho generálním ředitelem panem Romenem Vacho, abychom popovídali na téma Česká republika – coby česká věc veřejná – před hlavní turistickou sezonou. Ale nejenom před touto letní roku 2005, ale vůbec, protože snahy využívat přínosů průmyslu cestovního ruchu ve veřejném zájmu jsou zatím marginální.
Asi tak… Vlády, které se u nás po listopadu 1989 střídaly, pokud, pak pouze (a to ještě nesměle) proklamovaly, že nějaký cestovní ruch existuje. Navíc především jako oblast vyvážející české občany a jejich peníze do zahraničí. Viz Zákon č. 159/1999 Sb. Český cestovní ruch, jako hospodářské odvětví, byť se do značné míry jedná o zahraniční obchod, si vždy musel pomáhat sám. Jsem proto přesvědčen, že to lidé, pracující v českém cestovním ruchu, dělají dobře. Nicméně cestovní ruch je v každé zemi věcí výsostně veřejnou – jaké mínění o dané zemi, taková obliba a návštěvnost domácích a zahraničních turistů. Rád bych věřil, že i u nás dochází k jistému posunu – zejména v myšlení lidí. Že přístupy příštích vlád přispějí k tomu, aby podnikatelské subjekty cestovního ruchu mohly své služby poskytovat daleko většímu počtu zákazníků, vytvářet daleko víc pracovních míst apod. Že nejširší vrstvy obyvatel budou v daleko větší míře těžit z ekonomických a sociálně prospěšných synergií cestovního ruchu. A to až nastane, že bude opravdovým vstupem České republiky do hlavní turistické sezony.

To, co se prostřednictvím Všudybylu a dalších aktivit snažím dělat, je osvěta, že cestovní ruch je věcí veřejnou už proto, že český průmysl cestovního ruchu má obrovský a doposud nečerpaný potenciál výrazně zvýšit životní úroveň  obyvatel Česka.  Služby cestovního ruchu by totiž pro Česko mohly být nevyčerpatelným zdrojem bohatství a blahobytu, a to i blahobytu těch našich spoluobčanů, kteří ač jim v tom objektivně nic nebrání, nikdy nikde pracovat nebudou či dokonce i pro ty, kteří programově české ekonomice škodí. „Zakopaný pes“ je v absenci společenské poptávky každého jednoho obyvatele Česka, aby na něj nebo za něj český průmysl cestovního ruchu vydělával.
Tady je opravdu obrovský prostor vysvětlovat, že cestovní ruch není jenom o cestování, dovolená u moře či na horách. Že cestovní ruch není pouze věcí hoteliérů, restauratérů, dopravců, kongresových a incomingových agentur  apod. Pokud se nad tím kdo seriózně zamyslí, musí přijít na to, že už teď v současném Česku je na resortu cestovní ruch existenčně nabaleno obrovské množství pracovních míst lidí, kteří se pravděpodobně ani necítí být jeho součástí. Diskusi na toto téma jsme nedávno vedli v rámci jednání podnikatelů u nás v Karlových Varech, kde mj. bylo kýmsi řečeno: „Vždyť cestovní ruch zaměstnává pouze X lidí.“  A my argumentovali tím: „Uvědomme si, že pro cestovní ruch v tady Karlových Varech pracují prádelny, čistírny, umělecká řemesla, porcelánky, stavební firmy, pekaři, uzenáři, řezníci, řidiči autobusů, letecké společnosti, že díky karlovarskému cestovnímu ruchu  mají práci i další obory. Prodavači v obchodech, uvaděčky v divadle atd. Cestovní ruch není jenom hotel, hospoda a cestovní agentura. Je to obrovské množství lidí, kteří svými službami a zbožím na cestovním ruchu participují.“

Zmínil jsi aspekt zaměstnanosti. Já bych dodal, že už sama přítomnost solventních spotřebitelů je výrazným generátorem podnikatelských příležitostí. Každá podnikatelská činnost potřebuje zákazníka. Díky charakteru cestovního ruchu turista, lázeňský či kongresový host či osoba na služební cestě přijíždí nakupovat obdobně obyčejné služby jako lidé v daném místě trvale usazení. Ale za neobyčejné ceny! Deseti až stonásobně vyšší! Když kdysi do Salcburku tamní radní zakázali vjezd turistických autobusů a díky tomu došlo k rapidnímu útlumu návštěvnosti, zjistili, nejen to, že jim pokleslo inkaso z cestovního ruchu, ale že např. mlékárny nemají pro koho vyskladňovat jogurt atd.
To jsou věci, nad kterými naši ekonomičtí stratégové asi doposud moc uvažovali. Aby mohl být cestovní ruch viděn v tomto světle, měl by se opírat o věrohodné statistické údaje. A ty nejsou. Navíc, pokud v Česku  hovoříme o turistech, zpravidla tím míníme zahraniční. Ale ekonomicky výraznou  kapitolou jsou i domácí turisté – obyvatelé Česka. V dnešním globálním světě už nesejde na tom, zda jsou peníze generovány z domácích zdrojů nebo zahraničních. Peníze jsou jedny. A i zde dochází pro Česko k  blahodárnému posunu co se týče místa trávení dovolených a odpočinku. Také  domácí turista za obyčejné věci (např. i na výletě) utratí mnohem víc peněz, než neturista.

Hovoříme spolu v ředitelské kanceláři Gradhotelu Pupp. Ze zarámovaných fotografií se na mne dívá řada celebrit, pro něž byl Gradhotel Pupp po nějaký čas domovem. V této souvislosti mne napadá, jaká byla jeho 303. a jaká bude 304. sezona?
Porovnávat sezony Gradhotelu Pupp je složité, protože tři sta let je strašně dlouhá doba. I za mnohem kratší časové úseky je třeba průběžně investovat, rekonstruovat, renovovat… Gradhotel Pupp momentálně prochází rekonstrukcí. Loňskou a letošní zimní sezonu jsme využili k uzavření Parkohotelu. Tím je výrazně ovlivněno porovnávání loňské 303. sezony Gradhotelu Pupp s 302. předloňskou sezonou. V obsazenosti jsme o trochu níž, i když výnosy v roce 2004 dosáhly stejné úrovně jako v roce 2003. Nevím sice jestli se mnou bude majitel souhlasit, ale vzhledem k tomu, že jsme měli půl roku zavřenu podstatnou část hotelu, vnímám to jako dobrý výsledek. V nákladech je to o to zajímavější, že celou nákladnou rekonstrukci dvaapadesáti pokojů provádíme z vlastních zdrojů bez koruny úvěru.
S čím ale nejsme v Karlových Varech spokojeni, je výrazný pokles individuální německé klientely. Ekonomická situace v Německu není nejrůžovější a jistě má dopad i na rozhodování tamních občanů jestli zůstanou doma nebo vyrazí-li si do světa. Jsme zvědavi, zda-li rok 2005 přinese Německu ekonomické oživení a tradiční klientela se nám začne vracet.

Každé zboží je třeba účinně nabízet. A kdo má nabízet Českou republiku coby věc veřejnou? Mlékárna, která má díky turistům větší odbyt jogurtů a sýrů, prádelny, které díky nim mají práci, pekárny které mají pro koho vyskladňovat pečivo, ubytovny, které mají nocležníky nebo stát, který s naprostou samozřejmostí vstupuje do obchodních případů v řadě dalších exportních odvětvích, které zaměstnávají neskonale menší počet obyvatel, než průmysl cestovního ruchu? Kdo je správcem destinace Česká republika? V této souvislosti se mi chce použít citát z Hrabalových „Postřižin“: „Musíte se snažit, pane správce. Ještě to s vámi zkusíme…“
„Ano, s naším státem si zkusíme ještě hodně…“ Ale teď vážně. Stát už prostřednictvím České centrály cestovního ruchu dělá výraznější kroky v tom, aby byla stanovena koncepce. Cestovní ruch není zemědělství. Nepotřebujeme přímé dotace na činnost, abychom se uživili. Je třeba, aby svět věděl a uznával, že Česká republika má X pilířů cestovního ruchu, ať už je to lázeňství, kongresová turistika, hypoturistika, cykloturistika, obrovský kulturní a historický odkaz atd.  Od státu potřebujeme „pouze“ to, aby propagoval sebe sama. Protože když Česká republika (jak ty říkáš česká věc veřejná) přesvědčí zahraničního turistu, aby přijel a domácího, aby tu strávil část dovolené, pak se o něj my, podnikatelské subjekty, postaráme.

Spoléhat na českou politickou scénu, která má svých starostí až až, že se bude zabývat tím, jak vytvářet Česku pozitivní image zajímavé, vyhledávané a pohostinné země, by bylo upřílišněné. A tak, co si kdo neudělá sám, nemá. A Grandhotel Pupp a město Karolvy Vary dělají a mají! A to v souvislosti s natáčením amerického filmu z hotelového prostředí „Poslední dovolená“ s  Gérardem Depardieu v roli šéfkuchaře.  Díky tomuto filmu budou Karlovy Vary i Grandhotel Pupp brzy propagovány po celém světě.
Až koncem roku 2005. Takovéto natáčení je jednou z možných forem účinné propagace. Navíc se nám, po dlouhých jednáních s producenty z Paramount Pictures (kteří jsou natáčení v Karlových Varech rovněž přítomni), podařilo prosadit, že ve filmu se hotel bude jmenovat tak jak se jmenuje. Tedy, že se celé dění bude odehrávat v Grandhotelu Pupp a v Karlových Varech. Chápeme to jako veliký marketingový úspěch. Pochopitelně, v propagaci města Karlovy Vary a našeho hotelu nám svým uměním výrazně pomůže i pan Gérard Depardieu, který má po dobu dvou měsíců natáčení v Grandhotelu Pupp angažmá coby šéfkuchař.

A umí vařit?
Na toto téma jsme se spolu u skleničky vína bavili několikrát. Pan Depardieu je majitelem dvou pařížských restaurací. A když prý k němu do podniku zajdou dobří kamarádi, jde do kuchyně a jídlo jim připravuje osobně.

Děkuji

Milé dámy a pánové, účastníci 53. konference RDA,

Karlovy vary, město známé především léčivými prameny, výrobou skla a známým likérem Becherovka.
Neodmyslitelně sem již několik století  patří také jeden z nejkrásnějších a v Evropě také nejznámější  hotel Grandhotel Pupp. Pro letošní rok významný především jako místo konání 53.výroční konference RDA.
Hotel s více než 300 letou tradicí se tak stal hostitelem významného setkání profesionálů autobusové turistiky z celého světa.
Ještě několik dnů před záhájením konference vrcholily práce na probíhající rekonstrukci Parkhotelu Pupp **** části celého komplexu. 52 z celkových 116 pokojů tak dostalo po několika letech opět nový kabát. Účastníci 53.výročního setkání RDA tak patřili mezi první hosty, kteří mohli na vlastní kůži vyzkoušet pohodlí a komfort nových pokojů.
Grandhotel Pupp  – to není pouze ubytování, ale také excelentní a jedinečný gastronomický zážitek. Ať již sedíte v restauraci, jakou je Grandrestaurant, či máte chuť bavit se do brzkých ranních hodin v baru anglického stylu Becher´s Bar. Zde všude Vám nabídnou speciality české i  zahraniční kuchyně. Také všichni účastníci letošního zasedání RDA měli možnost ověřit si kvalitu nabízených služeb a zažít jedinečnost prostředí .
Dnes se Grandhotel Pupp prezentuje především jakoturistický a  kongresový hotel na straně jedné, kdy je nabízen komplexní sortiment služeb, salonků a konferenční techniky pro nejnáročnější klienty.
Na straně druhé pro své individuální hosty nabízí širokou paletu speciálních programů, zaměřených na golf, wellness, relax, návštěvu zajímavých historických míst karlovarského regionu až po svatební nabídky pro novomanžele.
Věříme, že účastníci letošního setkání RDA se budou vracet nejen do Grandhotelu Pupp, ale i do České republiky, která se touto významnou akcí stala dalším z hostitelů setkání profesionálů.
Česká republika nejsou pouze Karlovy Vary, ale celá řada míst, kulturních památek a turistických zážitků. Jsme rádi, že v průběhu Vaší konference se Vám mohou představit i další hotely, členové Národní federace hotelů a restaurací České republiky, které jsou připraveny se Vám představit a nabídnout to nejlepší co můžete nabídnout svým klientům.
Od 1. května letošního roku se naše republika stane členem velké evropské rodiny.
Na závěr příjměte Vy i Vaši klienti naše srdečné pozvání k Vašim novým sousedům, do České republiky.

Roman Vacho
generální ředitel Grandhotelu PUPP Karlovy Vary, a.s.
a
prezident Národní federace hotelů a restaurací ČR

Grandhotel Pupp Karlovy Vary, myslíme na Vás.