RV Hotel & Restaurant Consulting |

curriculum-vitae-roman-vacho-en

Posudky bývaly slohovým cvičením profesionálů z řad pracovníků kádrového oddělení a vděčným humorným tématem. Po nezáživných úvodních formacích, že se jmenovaný narodil, bydlel, studoval, případně dle pohlaví absolvoval vojenskou základní službu se dramatičnost díla, zvaného kádrový posudek, zvýšila prozrazením jeho dělnického, rolnického původu, v horších případech rodiny z řad pracující inteligence, v nejhorších pak byl zlosyn původu buržoasního či šlechtického.
Nejdůležitější částí posudku však byla pasáž, ve které se posuzovatel profilu jmenované osoby dozvěděl, že: jmenovaný je pracovitý, aktivní a v kolektivu je oblíben pro svou veselou povahu. Zúčastňuje se dobrovolně akcí  a rád pomáhá ostatním.
Proč tak nesmyslný úvod v referenci k Romanu Vacho? Z hlediska prvního odstavce nevím o Romanu Vacho zhola nic. Pod odstavec druhý se podepíši okamžitě. Nevím, jak to dělá, ale mohu konstatovat, že za sedmnáct let, během nichž se s ním poměrně často stýkám, jsem jej neviděl vzteklého, rozčileného či zoufalého. Vždy v dobré náladě, se širokým úsměvem, jakoby právě vyhrál v loterii, více než elegantní, v nejvyšší kategorii společenského a gentlemanského bontonu.
Ať to bylo v prestižní funkci hotelu Hilton Atrium Praha či později řadu let ve funkci generálního ředitele Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, bylo vždy obdivuhodné, jakou autoritu tento člověk vyzařuje, kráčejíc „svým“ hotelem. Bez sebemenšího zvýšení hlasu, tiše, lehce naléhavým, „laskavě přísným“ hlasem upozorňuje na nepatrné nedostatky. Mohu konstatovat, díky častým pobytům v zahraničí, že Grandhotel Pupp je jen díky jemu dnes po stránce chování personálu naprosto dokonalou koncentrací absolutní profesionality, od učňů počínaje a já vždy s nesmírnou radostí a potěšením sleduji tiše od stolu chování všech „na place“.
Vzpomínám na jeho velení megaprojektům v hotelu Hilton Atrium, při realizaci gastronomických a ubytovacích služeb při plesech Playboye za účasti 2000 hostů, přípravě prostor a řešení v případech náhlých změn v programu za účasti více jak 200 účinkujících.
Nevím, zda mám to štěstí, že ve mně našel Roman Vacho zálibu či je mně mu líto, ale kdykoliv jsem jej požádal o radu či pomoc, jeho odpověď zněla: kdy se ti to hodí? Byl to on, který při mém šíleném nápadu rekonstruovat a uvést do provozu Pension pro nechudou klientelu v místě, kde nikdy žádný Pension nebyl a v okolí se nacházejí jen chatařské osady, mně tento nápad nejen nerozmlouval, ale podpořil jej a hlavně vedl mé první kroky. Je-li dnes Pension Spálený mlýn jedním z nejvíce uznávaných gastronomických a ubytovacích zařízení s náročnou soukromou i firemní klientelou, pak je zásluha Romana Vacho na tomto výsledku zcela nezpochybnitelná. Vzpomenu-li si, jak člen top managementu hotelu Hilton Atrium Praha prolézal ruinu, která neměla cenu ani vyvezeného materiálu na skládku a naslouchal fantaziím člověka, který o „hospodě“ věděl vše jen z té strany, kde stojí host a vidím-li dnes vynikající výsledky, uvědomuji si ve své neskromnosti i další rozměr osobnosti Romana Vacho. Jeho schopnost rozeznat fantazii od fantazmagorie, pracovitého nadšence od žvanila, jeho schopnost korigovat a do hranic reality svést vize a plány druhých.
Přidejme k tomu akceschopnost a rychlost rozhodování, kdy při nabídce z Karlových Varů dokázal rozpoznat příležitost a bez vteřiny zaváhání nechal Prahu za zády a šel zkusit další metu. Vůli a nezdolnost, kterou projevil po obrovské nehodě, která jen náhodou neskončila tragicky, a kterou on ve velmi krátké době dokázal nést jako „veselou historku z natáčení“.

Jediná věc mne na Pensionu Spálený mlýn i Agency Prague Cherry, spol. s r. o. mrzí přes veškeré úspěchy, které obě firmy mají. Obě jsou tak malé, že si nemohou dovolit mít ve svém kolektivu Romana Vacho nejen z důvodů ekonomických, ale hlavně proto, že nemají dostatek prostoru pro jeho rozhled, rozlet, vize a šíři záběru. V opačném případě jsem přesvědčen, že i zde bychom museli konstatovat, že: jmenovaný je pracovitý, aktivní a v kolektivu je oblíben pro svou veselou povahu. Zúčastňuje se dobrovolně akcí  a rád pomáhá ostatním.
Protože si tuto radost nemohu dopřát, dopřávám si nemenší tím, že se s Romanem Vacho co nejčastěji setkávám, konzultuji s ním nové plány v oboru, kde patří mezi největší profesionály a pozorně naslouchám, když mluví. Jedno zda u stolu nebo v některé ze svých přednášek.
Roman Vacho má přece jen jednu zásadní a nenapravitelnou chybu. Je jen jeden.

Vladimír Mertlík

http://www.ap-cherry.cz/

Těžko člověk hledá slova.
Natištěná písmena na papír nemohou sdělit vše co člověk cítí.

Grandhotel PUPP je pojem.

Více než tři sta let vítá své návštěvníky. Generace slavných i nejslavnějších hostů se střídají se zraněnými vojáky světových válek. Jeden z nejslavnějších hotelů nejen naší republiky  přečkal ve své impozantní kráse i  roky reálného socialismu.
Sedíte  letního večera u řeky a nemůžete se vynadívat na prosvětlené ornamenty tohoto skvostu architektury, který nám generace zanechaly.

Grandhotel PUPP je tradice.

Pohostinnost a služba. Hotel není jen o vyspání, nebo utišení  kručícího žaludku.
Musí nabídnout příběh, který chce jeho návštěvník vyslechnout a prožít.  Prožít tak příjemně, že bude chtít námi vyprávěný příběh poslouchat znovu.
Procházíte chodbami a tichými schodišti a možná, že právě za těmito dveřmi vznikaly před desítkami a stovkami let tóny a verše, které znějí do dnes. Pokud budete chtít, určitě je uslyšíte.

Služba a sloužit.

Nikdo nechce sloužit, ale pro nás musí být toto  slovo oproštěno od hanlivého nádechu. Je to naše práce a pokud ji člověk chápe spíše jako poslání, naplnění a cíl svého života, tak jako já, tak to slovo nezní tak ošklivě.

Toto jsou momenty, které musíte respektovat  při vedení svých kolegů, kteří s vámi příběh Grandhotelu PUPP vyprávějí. Zda je ten příběh věrohodný, to již musí posoudit jiní.
Já se o to snažím a jsem přesvědčen, že dědictví našich předchůdců  nepromrháváme, ba naopak.

Roman Vacho
generální ředitel a.s.